Není to jen slovní hříčka: ve složité situaci, která při zákrocích může nastat, není jednoduché reagovat na kolegovu "nepřiměřenou" aktivitu. Jak ji mají okolní policisté posoudit, když mají (mohou mít) svých starostí a hlavně úkolů dost. Vojáci ve válce si taky hledí svého úkolu a nezkoumají, jestli kolega střílí tam či onam. Na ošetření raněných jsou zdravotníci, vojáka to nesmí zajímat. Neposkytnutí pomoci se kvalifikuje jinak než v míru.

Tím chci říct, že definování "nepřiměřené nečinnosti" nemusí být vůbec jednoduché, protože nesmí bránit plnění úkolu. Měl se násilníkův kolega na horlivce vrhnout, bránit mu, napomínat ho? A co když jiný kolega vyhodnotí aktivitu nápravce jako špatnou a začne taky jednat?

Aniž bych tedy omlouval nezasahující policisty, měli bychom vědět, jak se měli podle řádů chovat. Jinak jejich potrestání bude jen další kolečko do podivného mechanismu neuvěřitelně rychlého vyšetřování zmlácení neagresivní ženy.