GLOSA: Chceme, aby parlament něco dělal?
Mnohokrát jsem byl na galerii v parlamentu za posledních patnáct let. Odpozoroval jsem jedno. Když není z jednání přímý přenos do televize, půlka z nich nepřišla a druhá se snažila konstruktivně pracovat. Předpoklady pro vyslovení bezproblémové důvěry byly tentokrát tyto:
1) Touha ODS, TOP 09 a Věcí veřejných po moci. Všechny tři výrazně slevily z předvolebních závazků. TOP 09 i ODS bude zvyšovat daně, Věci veřejné sedí s králem dinosaurů ve vládě, a všechny strany si rozebraly výbory a u některých dokonce i navýšily počet členů, aby to správně vyšlo.
2) Jasná převaha počtu poslanců z tábora koalice zajišťující vyslovení podpory nové vládě.
3) Čistky na ministerstvech i příprava výměn ve statutárních orgánech státních podniků probíhaly už v době, kdy vláda důvěru ještě neměla. Prostě si byla jistá.
4) ČSSD i KSČM bylo jasné, že vláda důvěru prostě získá, protože 118 hlasů pro jeden z táborů tu ještě nikdy nebylo.
5) Za normálních okolností tedy jednání sněmovny na hodinu.
Koneckonců, místo předvádění svých per před kamerami je čas pracovat. Jakkoli považuji cíle vlády za měkké a potřebu změn za daleko zásadnější, než ve svém programovém prohlášení nabízí, férově říkám, že to byl nejlepší možný výsledek, když už volby dopadly tak, jak dopadly. Koneckonců, ani jedna ze stran vládní koalice si nemohla dovolit zásadnější rozbroje před podzimními volbami, neboť by vzájemnými útoky na sebe ztratily už tak mizící podporu voličů. Jedni nemohou přenést přes srdce to, jak se začaly Věci veřejné chovat po volbách, jiní pochopili, že Kalousek jiný nebude, a voliče ODS pramálo uspokojí pokračující dělení uvnitř této strany. V její obnovu do silné podoby „za Klause“ snad už nikdo nevěří. Nicméně převaha ve sněmovně je jasná, tak proč prodlužovat jednání o důvěře něčím, co z úst ČSSD i KSČM těžko považovat za konstruktivní kritiku. Té jsme se od nich nedočkali nikdy.
Za normálních okolností, tedy těch v úvodu popisovaných, by česká vláda měla důvěru za jednu hodinu. Jenže ouha, byl tu opět přímý přenos ze sněmovny. Zhlédl jsem ho a musím říct, že žádná změna v jejich rétorice není. Starého psa novým kouskům nenaučíš a znechucení z vítězné prohry ve volbách se lidem, jako je Jiří Paroubek, těžko snáší. Ani na chvíli se tentokrát nedivím, že zástupci koaličních stran nereagovali. Můžeme jim tak maximálně poděkovat, že zkrátili utrpení diváků u obrazovek a ušetřili nám všem nějaké peníze za přenos z druhého dne.
Na základě svých výše uvedených zkušeností a po zhlédnutí onoho posledního přímého přenosu se domnívám, že je čas ukončit vysílání těchto přenosů prostřednictvím České televize.
Chtějí-li někteří poslanci být vidět, ať si to zaplatí ze svého. Mě osobně zajímají jen výsledky jejich práce, ani nemusím znát jejich jména a obličeje. V případě absence přímých přenosů si dovolím odhadovat tyto důsledky: Někteří ušetří za náhrady, neboť do sněmovny jezdit nebudou. Nemají povinnost a nelze je za to postihovat. Ti, co přijedou, zkrátí své proslovy a budou se snažit být skutečně věcní, neboť je to bez kamer nebude tak bavit. No a práce sněmovny se tak zefektivní a u obrazovek bude méně srdečních potíží u těch, kterým není osud České republiky lhostejný. Ergo, samé klady.
Autor je členem Republikového předsednictva Strany svobodných občanů
Převzato z FrantisekMatejka.cz se souhlasem autora