Odkud se berou protesty proti „vládě jedné pozice“

Starší generace ještě pamatují dobu, kdy se neužíval slogan „bezpečný sex“ a na olympijských hrách se nefasovaly kondomy. Nedávno zesnulý jezdec formule 1 Stirling Moss říkal, že závodil v době, kdy auta byla nebezpečná, ale sex byl bezpečný. Jasný příkaz „bezpečného sexu“ – oproti normálnímu, nebezpečnému – přinesla až epidemie viru HIV. A i když už existují léky, ten příkaz trvá dál.

Ten úvod přiblíží motivy těch, které dráždí totální „válka proti koroně“ za cenu ořezání toho, co jsme pokládali za podmínky ke svobodnému životu. Umožní pochopit ty, kteří o víkendu protestovali v ulicích Německa. Ten fenomén si zaslouží pozornost, neboť vychází z příčin společných celé Evropě.

To nejsou nahodilé protesty anarchistů. To není obdoba francouzských žlutých vest a jejich sociální motivace. Ani německých protestů z roku 2015 (Pegida) proti přílivu migrantů. Protesty nemíří proti vládě (její strany posilují více než u nás), ale jen proti jedné její politice. Míří proti „vládě jedné pozice“, jež vedla k restrikcím svobody podnikání, vlastnictví, slova či shromažďování. Přesněji proti obavě, že něco z restrikcí přečká a bude spoluvytvářet rysy nové normality. Dalo by se říci, že proti takovým poměrům, jako je příkaz „bezpečného sexu“ po epidemii HIV. Možná se tomu bude říkat „bezpečný kontakt“.

Protestující nelze cejchovat na populisty, nácky či pravičáky jako před pěti lety. Vidíte-li na snímku důstojnou dámu (navíc s rouškou) držící transparent se slovy „Svoboda, demokracie, ústava“, je to snad populismus? I Hans-Jürgen Papier, bývalý šéf Spolkového ústavního soudu, prohlásil: „Smyslem a účelem ústavního státu je v první řadě ochrana svobody.“

To není německá specialita. Roman Prymula pro MF Dnes řekl, že lidé by mohli žít v menších komunitách, aby v kontaktu byly třeba jen tři rodiny. To není na výsměch, ale spíše k zamyšlení nad tím, co a kdo bude novou normalitu vytvářet a co je k tomu dobré včas říkat.

LN, 13.5.2020