V Česku s atentáty nemáme moc zkušeností. Atentát na korunního prince v Sarajevu se nás týkal jenom nepřímo, postřelení Aloise Rašína ve 20. letech byl dávný atentát domácí provenience. Atentát na říšského protektora Heydricha byl válečným a hrdinným činem a pak, pokud mě paměť neklame, už nic. Když v Bratislavě na prezidenta Havla v roce 1991 házeli vajíčka a dav verbálně útočil, prezident se sebral a odjel z Bratislavy. O atentátu se ale ani novinách a ani z prezidentské kanceláře nemluvilo. O útoku na demokracii a podstatu státu už vůbec ne, i když to tehdy byl zcela jednoznačný útok na podstatu Československa.

Smůlu má ovšem Václav Klaus. Atentáty přitahuje, nejprve mu zlovolní straníci chtěli sebrat ODS a od té doby dlouhá léta v ODS existoval syndrom Sarajevského atentátu a nyní po něm nějaký magor vystřelil z plastové pistolky.

Po této střelbě se prezident, jak je dobře dokumentováno Českou televizí, překvapivě otočil směrem k "atentátníkovi" a pak pokračoval dál v rozhovoru s občany a šel směrem s davem. Návštěva Chrastavy podle zpravodajství pokračovala plynule dál s původním programem. Lékaře vyhledal večer tedy po několika hodinách v Praze a lékař konstatoval "drobné oděrky". Zpočátku prezident celému incidentu nevěnoval žádnou přehnanou pozornost.

Od neděle se ale postoj prezidenta i jeho okolí začíná proměňovat. Poprvé používá slova jako atentát na prezidenta a politický čin a v pondělních Událostech na ČT tajemník Jakl se zachmuřenou tváří mluví o neslýchané hrubosti a vyhrožování smrtí prezidentovi.

Na druhou stranu "atentátník" Vondrouš opakovaně v mediích uvádí, že mu nešlo o útok na prezidenta, ale o upozornění na podle jeho názoru neudržitelnou situaci chudých lidí a s bizarní češtinou vysvětluje svůj čin jako společenský protest. Rozpor ve vnímání celé akce mezi "atentátníkem" a prezidentem je tedy zcela zásadní.

Na celou aférku je možné se dívat z mnoha pozic. Na prezidenta a ani na kohokoliv dalšího se nestřílí, a to ani z pistolky na antiperle. Protestující pan Vondrouš to prostě přehnal, jeho krok je neuvážený, zbytečný a hloupý. Bude potrestán, a to po právu. Ochranná služba prezidenta celou akci hrubě podcenila a nechovala se profesionálně. Velitel rezignoval a další členové ochranky budou pravděpodobně potrestáni.

Zajímavé je podívat se na aférku politickou optikou. Lze tuto politováníhodnou událost politicky využít? Hradní kancelář si podle všeho myslí, že je možné na "atentátu" uhrát, snad z důvodu zviditelnění prezidenta Klause při jeho odchodu z úřadu, politické body. Celé akci se ex post začíná přidávat na významu a silná slova se nyní rozléhají z Hradu do všech stran. Co asi stojí za touto mediální masáží? Máme vnímat prezidenta jako oběť nějakého šílence, i když se mu nic nestalo? Je to další vyjádření toho, jak je česká politická scéna neschopná a nejednotná? Domnívám se, že hlavním strategickým cílem, jak vytěžit incident z Chrastavy, je posílení hrdinské, spasitelské role Václava Klause. Hrdina, spasitel a sjednotitel Václav Klaus, který přežil i atentát, může po skončení svého prezidentského období znovu vstoupit do české politiky a řídit nebo ovládat budoucí vývoj. Silácká a zjevně rozporuplná slova prezidenta jsou určena členům ODS, kteří stále ještě vzpomínají na "starého dobrého Klause", který všechny sjednotil po krizi v roce 1997 a ODS skvěle dařilo i díky opoziční smlouvě mezi Klausem a Zemanem. Klaus se chce připravit na potenciální návrat do ODS. Proto je nutné napřed ODS rozeštvat, rozložit vládu vedenou předsedou ODS a současně budovat nimbus hrdiny, spasitele, který přežil atentát.

Je tedy na místě si položit otázku, kolik lidí ve společnosti jako celku nebo kolik lidí v ODS je ještě znova a znova ochotno uvěřit takovému falešnému mýtu a dokonce ho aktivně podporovat. Uvidíme v několika následujících měsících.