... pro jistotu odmítám odpovědnost

Osobně se totiž domnívám, že je v této zemi několik desítek (možná i více lidí), kteří když otevřenou noviny, nemohou skončit jinak, než v záchvatech smíchu. Nebo alespoň se záchvaty občasného a silného potutelného pousmání. A to zejména v případě, čtou li články o tom, kdo by mohl, nebo kdo zcela jistě bude moci být budoucím prezidentem tohoto státu.

Ale ty si necháme nakonec. Obecně platí, že téma prezidentské a jeho popis v našich médiích, je typickým projevem neuvěřitelného čecháčkovství. Ještě není vůbec jasno (alespoň ne po správní stránce), zda k přímé volbě bude moci dojít. Ještě nejsou zcela jasné podmínky a způsoby volby, na nichž může všechno také zkrachovat.

A přesto je naše společnost plná neuvěřitelných prognóz. Jedni tvrdí, že "od rána do večera bude moci kritizovat vládu. Chtě nechtě nastane dvojvládí. To pak bude nutit prezidenta zesilovat hlas, stupňovat demagogii, a kdo ví, zda nakonec nepovolá lid do ulic. On má přece mandát, kdo jiný takový má" (senátor Pithart). Druzí tvrdí, že si "tu volbu konečně radostně užijeme" (má na mysli zřejmě dlouhotrvající radost z přímé demokracie pan předseda ČSSD Sobotka, který si představuje, že bude mít z přímé volby asi takové pocity, jaké měl, když ho rodiče poprvé pustili samotného na kolotoč). Představitelé ostatních stran jsou více či méně zdrženliví, někteří se shovívavě a velice blahosklonně usmívají, když přijde na to, že by vlastně oni sami byli ideálními kandidáty. Více než dva miliony na kampaň nedám, tvrdí jedna z kandidátek. Další se hodlá vzdát lukrativního místa v Londýně a spěchá, aby mohl sestavit svůj volební tým, jehož vedoucího již jmenoval. Ostatní "kandidáti" tvrdí, že kupodivu s nimi ještě nikdo nejednal, nebo že o tom vůbec neuvažují, nebo že svoji kandidaturu ještě zváží, i když s nimi také ještě nikdo nejednal. A tak se nám naše kořist (počet "prezidentů") neuvěřitelně množí.

Jde o naprosto dokonalé panoptikum. Ještě horší obrázek se nám objeví, když se zvaní či nezvaní kandidáti na prezidenta mají vyjádřit k tomu, co všechno by chtěli v nové funkci zajistit a uskutečnit. Ve svých vyjádřeních jsou ještě primitivnější než kandidáti do Senátu, kteří většinou slibují – "zviditelním náš kraj", což je jak známo dokonalý nesmysl. A také posléze jsou rádi, že nemusí před svými vystoupeními v Senátu říkat, odkud jsou. Pokud tedy vůbec někdy za ty čtyři roky nebo za těch šest let něco řeknou. Leč všichni kandidáti mají jasno. Jde jim především o blaho lidu. Netuší, že sliby podobného druhu je naprosto diskvalifikují, když navíc nejsou schopni " blaho lidu" definovat.

A tak mám někdy pocit, jakoby se k nám prokopali z minulého stoleté zakladatelé "Strany mírného pokroku v mezích zákona". To není pocit, vážený čtenáři. To je jistota, přečtete – li si jejich tehdejší projevy. Pocit sem, pocit tam. Lid obecný chce být napájen, krmen a klamán. Toho se mu dostává v této zemi dostatek, tak proč by to třetí (klamán) mělo vzbudit nějakou pozornost. A vidíte, tedy jsme u jádra pudla, tady jsme u skutečného překvapení.

Špatně se mi píší tyto řádky, protože není nic silnějšího, než touha po správné, senzační a dokonce i pravdivé reportáži (Egon Ervín Kisch), kteroužto musím potlačit. Mohu pouze prozradit, že jsem tam byl. On také. Všude tady seděl. A všichni říkali jedno – je to jednoduché a geniální.

A kde, že jsem to byl? Ale, byl to takový jednoduchý seminář, už ani nevím kým svolaný. Řešilo se tam totiž, co si vezme paní Lívia Klausová na sebe při inauguraci Václava Klause v roce 2013. Desítky nejlepších právních expertů totiž před pár dny vydaly zatím ještě velice tajný právní verdikt. Vzhledem k tomu, že půjde o vůbec první přímou volbu prezidenta, bude Václav Klaus jako takový, volen vlastně teprve poprvé. Což znamená, že je zcela lhostejné, co dělal předtím. Podpora veřejnosti je dlouhodobě přes padesát procent. Všechny podmínky splní hravěji, než kdokoli jiný. Nakonec, proč si myslíte, že je právě v těchto dnech v perspektivním Turecku?

P.S. A o čem myslíte, že jednali v Lánech s představiteli ČSSD před projednáváním zákona o přímé volbě prezidenta v Senátu? Inu, právě o tom, aby zákon prošel. V dolní komoře byl bez problémů zajištěn většinou vládní koalice.