Přejmenování letiště bohužel neodstranilo závažné nedostatky v jeho organizaci a nedostatek úcty k cestujícím

Byl jsem pozván, abych se zúčastnil slavnostního aktu přejmenování pražského ruzyňského letiště na letiště Václava Havla.

Líbil se nápad přejmenovat letiště nejméně ze dvou důvodů: Václav Havel si jednak takovou poctu plně zaslouží, vedle Kennedyho a de Gaulova letiště budeme tedy mít i letiště Havlovo. Druhým důvodem je, že jméno Ruzyně bylo zdiskreditováno politickými procesy i popravami stovek nevinných lidí – připomínat toto jméno mnohokrát denně v mnoha jazycích je nepříjemné.

Bohužel jsem byl ve Švédsku a slavnostního přejmenování letiště jsem se zúčastnit nemohl. Přistál jsem na Havlově letišti o deset dnů později. Letěli jsme se ženou 14.10.2012 linkou OK 0491 ze Stockholmu. Moderní výborně vybavené letadlo přijelo k vystupovacímu chobotu. Letušky se s námi mile rozloučily. Potom však na cestující čekala studená sprcha. Po několika metrech byl vystupovací chobot přehrazen páskou, za kterou stáli dva arogantní muži, kteří nás poslali na strmé a ostré železné, zřejmě technické, schodiště, u kterého byl přistaven autobus. Nestalo se mi tak poprvé. Poprvé jsem však zažil tuto aroganci vzhledem k cestujícím na Letišti Václava Havla.

Chtěl jsem vysvětlit mužům, že mám poraněnou nohu a že jít po takovémto schodišti navíc s počítačem, je životu nebezpečné a žádal je, aby mě spojili s vedením letiště. Hrubě to odmítli. Pozoroval jsem, s jakými potížemi šla po schodech samostatně cestující matka s miminkem, která přirozeně měla v rukou ještě plínky, flaštičky a jiné nezbytnosti. A jaké problémy měli další senioři a malé děti.

Neslyšelo vedení Ruzyňského letiště nikdy o projektu Bariéry, který Nadace Charty 77 úspěšně uskutečňuje již přes dvacet let? Rádi vedení letiště poskytneme naše know-how.

Uvažoval jsem, co by se asi stalo, kdybych si jako čestný host přejmenování letiště na Havlovo sedl na podlahu a vyhlásil stávku. Nebo si při sestupování zlomil nohu.
Nakonec jsem s pomocí manželky s potížemi a bolestmi se schodů sešel.

Nedávno, koncem srpna, jsem přiletěl do Semipalatinsku (dnes kazašsky Semej). Je to konec světa, SSSR tam vyzkoušel na 400 jaderných a vodíkových bomb. Výstup z letadla tam však byl pohodlný a bezpečný. "Kulturnyj", jak říkají tamější rodáci.

Řediteli Ruzyňského letiště tímto vzkazuji: pokud se mi ještě jednou stane podobná příhoda, zahájím stávku vsedě a navíc kampaň za zpětné přejmenování letiště na Ruzyně. Takový vztah k cestujícím skutečně spíše zasluhuje jméno Ruzyňské.

Autor je ročník 1931, předseda SR Nadace Charty 77 a její zakladatel