Debatám o uprchlících se zjevně nelze vyhnout. Není divu, statisíce lidí putujících do Evropy představují problém, na jaký starý kontinent už dávno nenarazil. Debaty se ovšem většinou vedou o postojích k přicházejícím nešťastníkům, a sejdou-li se lidé s opačnými názory, většinou se rozhovory zaseknou na tom, kdo je pro a kdo proti, zda v davech uprchlíků tajně přicházejí teroristé, zda neteroristé z jejich řad jsou, či nejsou gramotní, a pak začnou diskutující řešit otázku, nakolik je islám jako náboženství násilný a nebezpečný. Případně – vedou-li debaty nikoli u piva, ale na vyšších až nejvyšších politických příčkách – dojde na to, zda kvóty ano, nebo kvóty ne...

Jsou ale věci, na nichž by se měli soudní lidé shodnout.

Jedna, možná ta první a nejzřejmější, je, že jsme (a je úplně lhostejné, zda mluvíme v rozměrech evropských, či jen českých) na uprchlický příliv nebyli připraveni, že neumíme příliš příhodně reagovat, a navíc se neumíme moc dobře dohodnout.

Tady ale nestačí pokývat hlavou a zanadávat si svorně na pomalost evropské či české byrokracie. Byrokracie je, jak známo, pomalá skoro všeobecně a odsuzovat její vleklost u piva nebo z parlamentních lavic ni čemu nepomůže, leda si snad někdo uleví.

Podstatně užitečnější by samozřejmě bylo hledat východiska: nikoli z pomalého úředního postupu, ale k tomu, aby bylo v budoucnu snazší problém zvládat. Tady by asi prospělo, kdyby se podařilo zkrátit vleklé azylové řízení – a zase musíme počítat s tím, že vytvoření a schválení změny zákona či vyhlášky taky nějakou dobu trvá. Po pravdě řečeno i teď už je hodně minut po dvanácté.

Měli bychom – tedy ti z nás, kdo nesou odpovědnost a pravomoc – také například zvážit, zda by nemohli uchazeči o azyl a ti, kteří azyl získají, začít pracovat co nejdřív. Pracovní místa pro příchozí zjevně jsou a zaměstnavatelé sami volají po tom, že ty lidi zaškolí a zařadí do odpovídající práce. Proč tedy tento problém nenaložit na zaměstnavatele, kteří si to sami přejí?

Pak je tu další záležitost: opravdu je vhodné ty lidi tak dlouho držet za ostnatým drátem a šikanovat? Proč nevyzvat obce, aby se pokusily najít pro příchozí rodiny nějaké bydlení a pomoci jim k integraci? Státu by tím ubylo starostí a mohl by obcím (stejně jako zaměstnavatelům) jejich práci kompenzovat, prostředky na to má. Promyslel už někdo, jak zabránit vzniku ghett? Ta jsou, jak dávno vědí třeba ve Francii (ale iu nás), krajně neblahá a stavějí integraci nepřekročitelnou hráz. A kdyby uprchlické rodiny putovaly z táborů co nejrychleji do míst, kde se pro ně najde bydlení a zaměstnání, byl by to zajisté ten nejlepší a nejrychlejší způsob, jak ty lidi organicky začleňovat do společnosti.

LN, 2.10.2015