FEJETON: Vánoce v Zákolanech
sáňky foto: Neviditelný pes
Krejčí Ladislav Zápotocký byl neúnavným šiřitelem socialistických myšlenek, a proto byl znám mezi všemi četníky v širokém okolí. Na jeho činnost, bořící zavedené pořádky, doplácel jeho synek Toník. Když jednou ve škole opakoval otcova slova, že biblické příběhy jsou jen takové babské povídačky, dostal od katechety facku a na vysvědčení z náboženství pětku. Jednostranný pohled na svět poněkud mírnila babička, která nevynechala jedinou pouť ke kostelu v Budči, třebaže to pro její špatné nohy bylo moc do kopce. Díky ní věřil Toník alespoň na Ježíška.
Od spolužáků se dozvěděl, že se vyplatí napsat před Vánocemi Ježíškovi psaní a dát ho za okno, tak aby ho neodnesl vítr. Napsal tedy na papír toto:
Milí ježížku! Prosímtě naděl mi noví sáňki abich moch na nich jezdit. Tvůj Antonín Zápotocký.
Ještě minulou zimu sáňky měl, ale začátkem března je utopil v potoce, když už za tmy vjel na tenký led a probořil se. Sáňky pak během tání spláchla velká voda až do Vltavy. S velkým očekáváním se tak Toník těšil na Štědrý den.
Pod stromečkem však sáňky nenašel, zato dostal útlou knížku „Komunistický manifest“ od Karla Marxe. Nebyly v ní vůbec žádné obrázky! Začínalo to slibně: Evropou obchází strašidlo ... ale pak už se to číst nedalo.
Toník byl velmi zklamaný a za rok to zkusil znova. Napsal:
Milý Ježíšku! Nezlopse že tě zase voptěžuju ale naděl mi prosímtě uš konečně ty sáňky bez nich sem v háji. Tvůj Antonín Zápotocký.
I nyní však sáňky pod stromečkem marně hledal, místo nich dostal další knížku, tentokrát „Podíl práce na polidštění opice“ od Bedřicha Engelse. S tím se holt nedalo nic dělat.
Roky utekly jak voda a Antonín Zápotocký se stal prezidentem Československé lidově demokratické republiky. Nezapomněl na starou křivdu. Ježíška zrušil a nahradil ho dědou Mrázem.
