Minulý týden mi přinesl velkou radost. Německý institut pro ekonomický výzkum dospěl k závěru, že každý německý občan by měl dostat k osmnáctým narozeninám částku dvaceti tisíc eur. Částečně by se tím vyrovnala nespravedlnost, čtu ve zprávě, způsobená tím, že někdo po rodičích zdědí majlant a jiný dluhy. Takhle by na tom byli všichni stejně a s dvaceti tisíci by mohli snadněji studovat nebo otevřít nějakou aktivitu, dnes se tomu říká startup.

Proč ta radost? Nehodlám požádat o německé občanství a poté falšovat rodný list, abych fatální sedmičku na začátku označení věku změnil na příjemnou jedničku. Nápad německého institutu beru jako velkou satisfakci. Před lety jsem totiž v naší komunitě autorů a fanoušků sci-fi otevřel literární workshop. Jmenovalo se to Projekt milion. Bylo to ještě za minulého režimu a tehdy byl milion astronomická částka. Námět byl tento: Okamžikem dovršení osmnáctého věku každý mladý člověk dostane od státu milion. A už nikdy poté ani korunu. Je na něm, aby získanou sumu udržel a rozvinul a naložil s ní tak, aby mu zajistila až do smrti bezpečný život. Zadání workshopu počítalo s různým přístupem: jak historicky taková společnost vznikne? Jak funguje ekonomicky? Jaké to bude mít sociální dopady? Jak bude vypadat kultura takové společnosti, jaká bude její politická struktura?

Do mého workshopu se přihlásil tucet adeptů a všichni do jednoho dospěli k závěru, že projekt milion je úplná blbost a že by důsledky byly zhoubné.

Od té doby uplynulo pětačtyřicet let a vida, Německý institut pro ekonomický výzkum přišel s takřka totožným nápadem. Od toho mého před pětačtyřiceti lety se ale liší v podstatném bodu: já jsem předpokládal, že by čerstvý milionář už nikdy žádné další peníze od státu nemohl čekat. Něco takového zřejmě onu progresivistickou německou instituci nenapadlo. Projekt zapadá do konceptu helikoptérových peněz, to jsou ty sumy rozdávané plošně pod heslem nepodmíněného příjmu. Můj projekt byl jiný. Předpokládal osobní odpovědnost, důraz kladl na píli a prozíravost. Vůdčí heslo zní „každý svého štěstí strůjcem“ a taky „jak si kdo ustele, tak si lehne“.

Což jsou myšlenky zralé na vygumování z lidské mysli v duchu filtrace správného a nesprávného uvažování. Zřejmě právem. Vždyť ten můj projekt všichni odmítli. Už tehdy před pětačtyřiceti lety byli náležitě probuzení, tehdy se říkalo uvědomělí. Snad se k tomu taky propracuju, ale nějak se mi to nedaří a za úplnou blbost pokládám projekt německého institutu.

****************************************
ULTIMUS
Nový román Ondřeje Neffa

Na odvrácené straně Měsíce stojí Ultimus, vězení pro nejhorší zločince obydlených světů. Sem přijíždějí Kuba Nedomý a Dědek Čuchák, starožitníci se sídlem v Arkádii, v roli robotických specialistů.
Měl to být nejlepší kšeft jejich života. Vyklubala se z toho bouda, kterou jim nastražil jejich dávný kamarád, policejní hlavoun Mantella. Spadli tam do spárů nejmocnější zločinecké organizace Lunárního společenství. Stojí proti všem - proti zločincům i dozorcům, proti robotům i proti zmutovaným paraorganismům i proti toxickému šrotu, který se vymknul kontrole.
Když pak se do toho vloží africká vražedkyně Kombopi, dá se čekat, že bude hodně dusno...

Nový román z cyklu Arkádie je napínavý i humorný, jak už dobrodružství obou nehrdinských hrdinů bývají. Příběh volně navazuje na předchozí svazky Měsíc mého života, Rock mého života a Hvězda mého života. Vydal Myster\ Press, k dostání všude včetně Alzy a též U NAKLADATELE.

.