V sobotní MF Dnes mě potěšil Josef Chuchma svým článkem o „solárních lágrech“. Měl jsem právě za sebou cestu Praha - Polský Těšín a zpět, a tak jsem pár těch solárních lágrů minul. Větrné elektrárny vnímám jako monumentální pomníky ideologické stupidity. Nemohu jim ale upřít estetickou působivost. V Mohawské poušti jsem navštívil větrníkovou elektrárnu, která jich má sedm tisíc. Kdyby tam ty větrníky nebyly, kolem by se táhla na troud suchá načervenalá planina, porostlá sporými křovinami. Budiž, říkám si, když na to koukám, daňový poplatník je ochoten ten nesmysl zafinancovat a je to aspoň působivé. Něco jako pyramida.

Jenže tyhle solární takzvané elektrárny nemají v sobě estetična ani za nehet. Jako rozpláclé štěnice se rozmázne takový solární lágr po krajině. Kdepak pšenice! Kdepak řepka, natož slunečnice! Černé plochy, někde přikrčené za zdí, jindy jenom schované za ostnáčem. Někomu se nějak podařilo někoho přesvědčit, že je to užitečné, a teď to tu máme a budeme toho mít čím dál víc. Zatím to jsou ostrůvky solárních lágrů, bude z toho brzy celé souostroví Solag, snad mi Josef Chuchma dovolí převzít a rozvést jeho nápad!

Kvůli biopalivům jsem v Peru zažil doslova povstání zemědělců, kterým nesmysl zvaný „obnovitelný zdroj energie“ zdražil některé potraviny až o polovinu. Zoufalí indiáni zavalili tisíce kilometrů silnic kameny, větvemi, rozbitými lahvemi. Nic jim to nebylo platné stejně jako nic není platné dokazování, že příměsi „biologického původu“ vedou k horšímu spalování, větším zplodinám a větší spotřebě a vyšším cenám. Ve hře jsou moc velké peníze, zrovna tak je naprosto jasné, že ani za větrnými, ani za solárními elektrárnami není nic jiného než byznys.

Kdybyste přišli s nápadem, že postavíte továrnu, dejme tomu, na cvičky a že zisk té továrny zaplatí stát a vy že nebudete schopni regulovat produkci těch cviček, a navíc, že ty cvičky nelze skladovat, že se musí okamžitě obout a odběhnout s nimi, řeknou vám, že jste se zbláznili, a nikdo by se s vámi dál nebavil. Ovšem přesně tak fungují ty větrníky, jenže těm, jak se zdá, se přece jen podařilo přistřihnout brka. Solární mafie si svůj zisk pojistila líp, zasunula ho do zákona, a i kdyby nakrásně stát, tedy parlament, zákon změnil, měl by na krku žaloby za nedostatečné ochránění investic. Žaloby, to si přiznejme, oprávněné. Budovatelé souostroví Solag jednají přísně v souladu se zákonem, investují a očekávají zisk, to je oprávněné očekávání každého investora. Pravda, s tím rozdílem, že investor na klasickém trhu často riskuje prodělek, kdežto investor na politicky manipulovaném trhu se prohry nemusí bát.

Ještě že máme tu lampárnu na hlavním nádraží, kam si můžeme podat stížnost! Měl bych ale tip pro podnikatelský záměr, tip též inspirovaný odjinud, jako je název tohoto článku. V Rakousku se prodávají rozbočovače, které filtrují ekologickou rasově čistou domácí elektřinu od české svinské elektřiny z Temelína. Už vám svitlo? Podáte si patent? Žádná procenta nežádám!

LN, 30.8.2010