Bývala to slavná tradice. Pravidelná procesí na poutní místa, kde prosebníci žádali svaté o pomoc v ledasčem. Někdy se vypravilo i mimořádné procesí při dlouhodobém suchu, neúrodě, hladu. Číňané zase zavedli zvyk dělat co největší kravál rachejtlemi, aby se zlí duchové zalekli a přestali je trápit suchem, záplavami, nemocemi.

Inu, byla taková doba.

Byla a je. Zrovna nedávno jsem jedno procesí viděl. Bylo trochu zmatené, protože nemířilo ke konkrétnímu svatému, a bylo modernizované, neboť zástup prosebníků jel v autech. Zmatenost procesí byla taková, že kolona aut jezdila skoro dvě hodiny po magistrále v centru Prahy sem a tam (Greta by z nich radost neměla). Široko daleko ani jeden vládní činitel, přesto si řidiči-nadšenci vybrali právě tuto trasu za Nuselským mostem a jezdili a jezdili odnikud nikam.

Za co se toto procesí konalo? Za svobodu přece, za co jiného! V době, kdy se rozvolňuje hlava nehlava, covid necovid, v době, kdy už týden všechny děti mohly do škol, kolona troubících aut ověšených našimi vlajkami jezdila s hesly: „Máme toho dost“, „Svobodu“ a „Děti do škol“. Viděl jsem i nápis „Armáda s lidem“. Ten poslední jsem v nepříliš odlišné formě vídával v dětství na prvomájových takzvaných alegorických vozech - zřejmě pokus o retro.

Na tomto procesí byl vidět i zřetelný vliv naší čínské a vietnamské menšiny, protože zlé vládní a covidové duchy zkoušeli zapudit vytrvalým troubením. Bylo mi líto, že nemám po ruce materiál na velký transparent „Svobodu od troubení“.

No nevím. Procesí končívala modlitbami, vyznáním vin a pokornou prosbou. Nápad, že by prosebníci došli ke kapličce a začali skandovat „My chceme déšť“, by byl zcela proti duchu celé akce. Přesto právě tak soudobá procesí vypadají. Navíc bůh prý je vševědoucí, všemohouci a všudypřítomný, takže procesí vždy končilo na správné adrese. Ale co v současnosti na magistrále, na Václavským Václaváku nebo pod sochou Palackého (o němž mezi současníky vlastně nikdo nic neví)? Došli prosebníci na správné místo, kde je ty správné uši vyslyší a správné hlavy jim vyhoví? Nejde jim třeba jen o to být nějaký čas „mezi svými“ a ulevit si od frustrací?

Jen pár dní před tou slavnou troubicí kavalkádou, co už má všeho dost a chce svobodu, jsem na Václavském náměstí opět po dlouhé době viděl hárající Krišnovce, jak jim říkám. Hlasité bezrouškové prozpěvování uprostřed davu ještě pořád není moc rozumný nápad, ale jinak ať si loví dušičky jak chtějí - svou jim nedám. A až nám zase v sobotu před obědem budou jezdit pod okny alegorické vozy žádající svobodu, možná vyvěsím z oken transparent „Dělejte si, co chcete, já svobodný jsem.“