Jak známo, většina národa je rozpolcena do dvou fanklubů, Havlova a Klausova. Samozřejmě, každý z klubů hájí toho svého, ale řekl bych, že ten Havlův je daleko méně tolerantní než ten Klausův. Havlovci musí svého antipoda přímo zničit a znemožnit, což se samozřejmě daří jen z malé části, zatímco Klausovci Havla sice zkritizují, ale nit suchou na něm nechají.

Klasickým případem hodnocení stylem "po bitvě generálem" je naše letošní dovolená. Jako již dvakrát předtím jsme si zakoupili dovolenou v Egyptě. Ovšem odletět jsme měli v tu naprosto kritickou dobu a cestovka dovolenou zrušila. Vrátili nám 100% peněz a agentura navrhla jinou destinaci. Museli jsme se rozhodnout během pár hodin - do Emirátů jsou totiž potřebná skutečná viza a nikoli jen patnáctidolarová samolepka do pasu, kterou člověk koupí na letišti.

No a dovolená nevyšla přesně tak ideálně, jaké byly naše představy. Sice to nebyla žádná pohroma, ale bylo si na co stěžovat. Když na nic jiného, tak na počasí, byla trochu zima. No a kdo byl vinen? Samozřejmě já, který to vše rozhodl, i když manželka trvala na tom, že dovolenou z pracovních důvodů nemůže přesunout a mně by to bylo naopak zcela jedno nebo bych to dokonce přivítal. Ale u kormidla jsem byl já, a tak také nesu plnou zodpovědnost.

Jinými slovy, čím víc toho člověk udělá, tím vyšší je pravděpodobnost, že udělá také nějakou botu. Vůbec si nepamatuji, kdy Havel něco vnitrostátně prosazoval. Když v roce 1992 hrozil rozpad státu, tak se jako prezident abdikací zbavil vší zodpovědnosti, aby pak zase aspiroval na prezidentství v nově vzniklém státě. Podle mě to byl velmi podivný postup a jedinou příčinou, proč byl zvolen, bylo asi to, že se politici chtěli vyhnout dlouhým tahanicícm, a tak volili "nejmenší zlo".

Jinak si, na rozdíl od Klause, u Havla na žádnou významnou vnitrostátní iniciativu nemohu vzpomenout. Tedy, kromě neustále snahy zbavit se Klause. Havel se spíše věnoval budování své mezinárodní pověsti, americkému kongresu a výtečným stykům s americkým prezidenty z obou antagonistických stran. Také neopomněl podpořit každý americký militaristický akt a je také autorem unikátního slovního spojení "humanitární bombardování". Ale na domácí půdě jsou Havlovy prezidentské počiny tabula rasa.

To Klaus je jiná kategorie. Je to svým způsobem buldozer, který překážky před sebou válcuje. Prosadil si i tzv. kupónovou privatizaci, na které levice nenechá nit suchou. Pravdou ovšem je, že pro mnoho set tisíc, ba možná i miliónů lidí byla kupónovka zdrojem významného přilepšení k rozpočtu a pokud nevložili své kupóny do podvodných fondů Kocába, Koženého a dalších, tak získali plus mínus peníze na jeden slušný automobil. Ti ovšem nekřičí, křičí pouze ti, které tito podvodníci okradli.

Takže ve smyslu "po bitvě každý generálem" je třeba hodnotit i současné oslavy spojení Škodovky s Volkswagnem. Jistě, fabrika funguje skvěle, škodovky mají světovou pověst, lidé mají práci a zisk se exportuje do Německa. Ale byl Volkswagen opravdu tím nejlepším řešením? To já nevím, neznám celé pozadí a podmínky prodeje. Ale něco mi říká, že v pozadí byl i francouzský Renault a kdo ví, zda by prodej Renaultu nebyl o něco výhodnější. To jsem ale už jako ten pověstný generál.

Ono se říká, že kdo chce psa bít, ten si hůl najde. A u některých autorů to je vzhledem ke Klausovi přímo obsese. To kdyby Klaus někde na lyžovačce zachránil život dítěte, tak by se jistě našel nějaký Idol, který by to sepsul. Takže zakončit lze jedním totalitním vtipem, který dle mého názoru pasuje jako zadek na nočník na léta Havlova prezidentování: Kdo nic nedělá, ten nic nezkazí. Kdo nic nezkazí, bývá pochválen. Kdo bývá pochválen, ten bývá i povýšen. A kdo je povýšen, ten nemusí nic dělat...

Převzato z blogu autora s jeho souhlasem