Babičko, tys taky podepsala tu antichartu? zeptal se mne vnuk Ivan jednoho dne po večeři.
Ovšemže ne! odpověděla jsem, proč se ptáš?
Jak to, žes nepodepsala, podivil se Ivan, všichni ji přece podepsali.
Napila jsem se bylinkového čaje. Všichni asi ne!
A víš o někom?
Například já, odvětila jsem, potěšena, že mohu svému vnukovi sloužit jako dobrý příklad..
Nedůvěřivě se na mne zadíval a ulomil si kus čokolády. A jak to bylo?
Co tak koukáš! vyjela jsem a zhluboka se napila vystydlých bylinek. Prostě - měli jsme celopodnikovou schůzi, všichni se tam horlivě hlásili, že tu antichartu schvalují - až na mne. Ptali se mne naprosto vyvedeni z míry, proč, co mne to napadlo? Někteří z obav o budoucnost, tu svoji, odešli demonstrativně ze zasedačky, aby vyjádřili svůj odpor.
Babičko, na tobě se pozná, že jsi spisovatelka, ozval se vnuk. Nemůžeš to říct nějak zkrátka?
Potlačila jsem chuť ho praštit. No - prostě jsem řekla, že ji nemůžu schválit, když jsem ji nečetla.Oni možná také ne, ale prostě se - před - zkrátka se báli, že by to nějak zchytali..
A stalo se tobě něco? zeptal se napjatě Ivan.
Nic! Co by se mi mělo stát?
Nevyhodili tě z výzkumáku?
Nikoli. Dokonce jsem zůstala vedoucí odboru.
A proč to ti ostatní teda podepsali?
Protože - asi měli strach. Ale jak jsi na to vůbec přišel?
No - v sekretáři máš staré noviny. Z roku 1977...
Ani jsem ho nepokárala, že se mi hrabe ve věcech… Ano, bylo tam nesčetně podpisů, umělců, herců, zpěváků, celých divadelních souborů, dokonce jeden orchestr, lidí, u kterých byste to nečekali, kteří se neměli čeho bát.
Později to vysvětlovali všelijak..
A jsme, milí přátelé, u toho. Jeden tvrdí, že chtěl chránit rodinu, druhý…Pamětníci si jistě vzpomenou sami.
Na …Prohlášení Charty z 1. ledna 1977. O lidských právech, která v zemi platí pouze na papíře… Mluvčími Charty byli prof. Patočka, prof. Hájek a Václav Havel…
Anticharta byla zveřejněna v Rudém právu koncem ledna. Seznamy těch, co ji podepsali, otiskovaly tyto noviny dva týdny.
A co vy, přátelé, kteří jste v té době se nejenom uměli podepsat, ale byli už dospělí ?
Já vím, že fejeton má být vtipný, ovšem může být i útočný.
Vtipný asi není, ale že jsem vás pozlobila, o tom nepochybuji, sáhnuvši vám do svědomí, pokud ho máte.
Tak zase příště, přátelé…