Někdy to má duše s tělem těžké – jako ta moje teď. Opravdu bych se chtěla těšit a radostně připravovat na příchod Spasitele a konec vlády tmy, chystat dárky a vůbec adventně povznášet mysl. Jenže místo toho frkám, smrkám a kýchám, a jediné, po čem opravdu toužím, je zalehnout do postele a spát pokud možno celý den a celou noc. Dokonce i když spím, zdá se mi, že si jdu lehnout. Chřipka, no.

Po dlouhém vnitřním boji jsem z postele vylezla, abych napsala tenhle fejeton, ale jen jsem usedla k počítači, zmocnily se mne pochyby. V pátek přece má být konec světa, tak jakýpak fejeton? Jaképak noviny? Bohužel ale na mayskou věštbu nevěřím a navíc: kde je psáno, že ten konec světa přijde hned po ránu?

Pro inspiraci jsem se podívala, co píšou zpravodajské weby, ale zjistila jsem jen tolik, že poslanec Roman Pekárek, odsouzený na pět let do basy, se mandátu vzdát nehodlá. Nepřekvapilo mě to a vlastně ani nenaštvalo – na naštvání přece jen člověk musí mít víc energie, než mám já teď. Oznámila jsem tuto zprávu kočkám, které na rozdíl ode mne nemusejí pracovat, ale klidně pospávají na křeslech, ale nehnuly ani ocáskem – taky na ně přišla nějaká únava. Asi je to taky nepřekvapilo, přece jen ode mne o české politické kultuře ledacos vědí.

Poslanci si zvýšili příjmy, ano, to jsme taky mohli čekat. Nezávidím jim, jen si myslím, že to důvěru a náklonnost veřejnosti k zastupitelům nezvýší. Ale proč by se měli podbízet davu, že? Jsou přece zvolení a mandát jim nikdo nevezme. Leda by za něj nabídl nějaké jiné tučné sousto, jak jsme viděli nedávno, když se vláda potřebovala zbavit "rebelů" z ODS. Poslanec Pekárek zřejmě vládě ve sněmovně nepřekáží, ostuda je jen ostuda, není to rozpočet.

Nakonec mě –mírně – potěšil internetový server Česká pozice, který uveřejnil program pátečního konce světa. Zřejmě v něj taky nevěří, ale aspoň si z něj dokáže dělat legraci. A přinesl také informaci, že konec světa podle předsedy České astronomické společnosti Jana Vondráka není na programu letos, ale až v roce 2116. Tak s tím si tedy starosti dělat nemusím.

Spíš si je dělám s našimi letošními Vánocemi: dárky jsem sice vymyslela, ale představa, že vyrazím do pošmourné Prahy, budu se mačkat v tramvaji a pak stát někde frontu, mě děsí. Udělat to stejně musím, nemůžu přece malé vnoučky připravit o radost ze stromečku, ale odkládat bych to neměla, kdoví, jestli mi zítra bude líp.

Aspoň ale vám, milí čtenáři, nebo aspoň těm z vás, kteří nemají chřipku, upřímně popřeju krásné a požehnané Vánoce. Nevěřte, prosím vás, že dárky pod stromečkem jsou jen věci – o ty věci tolik nejde. Je to projev lásky ke svým blízkým a milým. Nevěřte, že předvánoční shon (kroví proč mívá člověk představu, že toho do Vánoc musí stihnout víc než jindy) není k ničemu dobrý. Je. Štědrý večer má být sváteční večer, na stole má být hojnost, i když pro mnohé z vás nesymbolizuje přivítání božského dítěte, jehož láska nás spasí. Nevěřícím přece mohou symbolizovat neméně důležitou lásku lidskou.

LN, 21.12.2012