Alespoň to tak na mne působí, když si přečtu nebo ve zprávách uslyším, o kolik peněz každý den díky rafinovaným podvodníkům naši senioři přicházejí. Třeba v úterý prý falešní „sčítači“ připravili důchodce o 250 000 korun. O pár dnů dříve přišel více než devadesátiletý muž na ulici o 13 000 korun. A takhle to je v podstatě každý den. A jde o takové částky, se kterými často běžně v hotovosti nenakládají ani rodiny patřící do „střední třídy“, v nichž jsou dva zaměstnaní lidé v dobře placených profesích.

Jsou pouze dvě možná vysvětlení. Buďto jsou naši důchodci v průměru skutečně mimořádně bohatí, nebo jsou v průměru mimořádně hloupí. Mít celoživotní úspory ve slamníku – to patřilo k dobrému mravu tak za Rakouska či za první republiky. Ale dnes, kdy je na trhu bezpočet bank a obrovská nabídka nejrůznějších finančních služeb, už je to jednoznačně přežitek. Ale skutečnost, že téměř každého hloupého důchodce, který si do domu pustí podvodníky nejrůznějšího druhu, tito lumpové okradou většinou o značně vysokou částku, naznačuje, že v hrníčcích, mezi svetry a povlečením v bytech českých důchodců jsou skryty stamilióny.

Moc tomu nerozumím. Dovedl bych si to vysvětlit pouze v případě, že by u nás ve starší populaci převažovali lidé typu Moliérova Harpagona. Ale tak tomu jistě není. Kdo by se dnes „laskal“ s barevnými papírky. Jó, mazlit se tak se skutečnými zlaťáky – to by byla jiná!

Nejspíše je pravda, že naše populace je skutečně v tomto ohledu značně negramotná. Ale nikdy není pozdě, aby se i senioři něco nového naučili. Třeba to, že v bance jim běžně peníze neshoří, ani je pouliční podvodníci neukradnou (i když samozřejmě výjimky existují). Je to však běh na velmi dlouhou trať, a tak se i nadále budu obávat večerních televizních zpráv, v nichž nás jejich moderátoři seznámí s dalšími okradenými „bohatými“ důchodci.

(Autor je důchodce)