Zpráva o objevu planety podobné Zemi nevyvolala žádné nadšení. Ano, je více méně stejně velká a snad je na ní i voda, ale je od nás šest set světelných let daleko. Poprvé ji spatřil Keplerův vesmírný teleskop. A protože věda je věda a ta potřebuje potvrzení, objev byl zveřejněn až teď, tedy počátkem prosince, třebaže k němu došlo už v únoru - ta vzdálená planeta musela být zachycena a spatřena i jinými přístroji. Žije na ní něco, nebo dokonce někdo, to je otázka nabíledni. Když ano, tak co z toho?

V tom je ten obrovský problém pátrání po projevech mimozemských civilizací. Jsou nějaké, nebo nejsou? Při tak obrovské rozlehlosti vesmíru a početností galaxií a v nich přítomných hvězdných systémů je pravděpodobné, že zde je množství planet toho typu, jako ta právě objevená. Když budeme předpokládat, že ke vzniku života je třeba přítomnosti vody, tepla, vhodných chemických procesů a času, jak komentoval objev Andrewa Coatese z University College London, že tedy je třeba přítomnosti univerzálně platných faktorů, a nikoli přítomnosti Boha bůhvíproč upnutého zrovna na naši planetu, pak je pravděpodobné, že někde jinde život je. No a pokud je evoluce od jednoduchého ke složitějšího nevyhnutelný proces, něco jako jízdní řád, pak existenci inteligentního života nelze vyloučit.

Toto jsou do maličké kostky shrnuté předpoklady, omílané po desítky let, ale až od letošního prosince máme k disposici konkrétní příklad planety, kde by život, případně inteligentní život, mohl být. I tu pěknou barevnou fotku máme. Čímž se dostáváme ke kyselým hroznům - planeta je příliš daleko.

Zde je také zdroj mé skepse či mých pochyb stran mimozemšťanů. Pokud bychom měli předpokládat, že vývoj života vede ke vzniku inteligence a vývoj inteligentního života k civilizaci a ta ke vzniku technické civilizace a ta že se bude snažit o prozkoumání vesmírného prostoru, pak je celkem logické, že i naše Země se musí stát terčem zájmu cizích očí. A pokud existuje nějaký prostředek transportu či kontaktu, majitelé těch cizích očí by tu už měli být. Jak to, že tu nejsou, jak to, že tu nebyli?

K jinému okruhu problémů patří úvaha, zdali by to byla nějaká velká výhoda, kdyby tu byli. Střety civilizací nedopadají dobře pro tu civilizaci, která je na tom technicky hůř. Z naší pozemské historie máme pro tuto tezi mnohé příklady. Takzvaný kontakt, tedy návštěva cizí civilizace, by mohl znamenat zánik světa, jak ho známe. A jak ho údajně předpovídali Mayové pro rok 2012. Alibistické slůvko "údajně" vkládám proto, že podle nejnovější interpretace Mayové nepředvídali pro rok 2012 zánik světa, nýbrž příchod nového boha. Což by mohlo být totéž, protože je velmi nepravděpodobné, že by nového pánbíčka pohled na zdejší poměry potěšil a že by ho nenapadlo, že by bylo dobře tenhle chlív uklidit.

Takže je nakonec dobře, že nejbližší - snad - nositelka života je od nás šest set světelných let daleko. Pánybohy máme svoje a hýčkáme si je, jak umíme. A konec světa? Na něm usilovně pracujeme taky sami.

LN, 12.12.2011