Pojem koronoskepticismus se nevžil a možná nevžije. Zadejte si to slovo do vyhledávače a vypadnou vám nabídky na jiné skepticismy, ať už se týkají koronaviru nebo čehokoli jiného. Hlavně klimaskepticismu.

V tomto ohledu jsem na vážkách. Otepluje se planeta, nebo ne? V Tibetu jsem viděl po opakované návštěvě ledovec, ustoupil nejmíň o dvě stě metrů. Totéž se děje se sněhovou čepičkou na Kilimandžáru. Letos jsme na fotoexpedici fotili ledovec Perito Moreno v Argentině. Ten prý neubývá, ale dočetl jsem se, že sahal až na poloostrov Magellanes. Chybí mu padesát, možná sto metrů. To jsou fakta která jsem si ověřil, skeptický jsem k reakci na změnu klimatu. Štvanici proti jaderné energetice a preferování takzvaných alternativních zdrojů elektřiny pokládám za šílenství plynoucí z anticivilizačního ideologického fanatismu. Je to skepticismus jaksi napůl – nikoli skepticismus vůči problému, ale vůči vnucovaného způsobu řešení problému.

O klimatu jsem dnes opravdu nechtěl psát. Klima nikoho nezajímá a Greta Thunberg musela vzkázat, že taky onemocněla na Covid-19, aby se ocitla v novinách. Dnes je v popředí zájmu pandemie. A tady je prostor ke skepticismu opravdu světově široký.

Odhlédněme od toho, co se děje v Íránu, zpravodajství je omezené jak kvalitativně, tak kvantitativně. Zato zprávy z Itálie a Španělska jsou doslova šílené a člověk si mimoděk vzpomene na seriál M.A.S.H. o válečné chirurgii, kde lékaři v časovém presu rozhodují, kdo ještě stojí za pokud o záchranu a kdo už je jen čekatel na plastový pytel. Že se tohle děje ne někde na vzdáleném bojišti, ale v oblasti, kam jsme jezdívali na prázdniny, to je jako výsek z třeštivého snu.

S těmito scénami z hororu koliduje osobní zkušenost. Je hezké počasí, lidi chodí s rouškami na tvářích, nikam nespěchají, protože není kam. Země se zastavila. Mrtvých bylo v neděli v poledne u nás třináct. Z dostupných informací víme, že to byli lidé velmi staří anebo fatálně nemocní. Ejhle, prostor pro skepsi. Neblázníme s těmi rouškami zbytečně? Každá chřipka má své oběti a těch je mnohem víc, než třináct.

Nebudu pokračovat, to napadne každého. Případná skepse neplyne ani tak z analytické schopnosti, jako z míry důvěry k rozumnosti exekutivních opatření. A ta jsou monumentální. Zavřít mladoboleslavskou škodovku, to má ekonomické důsledky, které se vymykají mé představivosti. Vzali mě tam loni na exkurzi a viděl jsem, jak na konci linky každých pětapadesát vteřin nasedá řidič nebo řidička za volant hotového auta, otočí klíčkem, nastartuje a odjíždí. To teď stojí. Je to daň za to, aby se naše nemocnice neměnily v zóny válečné medicíny typu M.A.S.H. Teď jde o to, aby ta celosvětová odstávka nevedla k pohromě horší než pandemie. Otázka visí ve vzduchu a odpověď musí dříve či později přijít.

LN, 30.3.2020