V úterý 12. července tohoto roku jsem měl v poledne schůzku s jedním autorem. Sešli jsme se na terase jednoho malého hotýlku v Beskydech. Oba jsme to měli stejně daleko. Kolega se ale hned poté, co jsme vše probrali, odporoučel, spěchal prý na nějaký seminář. Krásně svítilo slunce, tak jsem si objednal ještě jednu kávu, když se to najednou stalo.

Boční skleněné dveře na terasu se otevřely, a přede mnou stál Gerhard. Měl tam celý týden vždy dopoledne sérii přednášek. Právě skončil a utíkal na cigaretu. Mě ovšem nečekal. No znáte to. Když jsme si pověděli to nejdůležitější z osobního života, hopsli jsme na politiku. Bohužel, ale já to nechtěl. Jenže Gerhard, kluk, kterému jsem pomáhal (ještě než emigrovali) velice často pást jejich jedinou krávu, vystudoval ve Státech a v Londýně politologii, projezdil celý svět, pracoval i v Japonsku a teď skutečně učí v Praze, ten se přímo chtěl o politice bavit. Nakonec jsme skončili v jeho hotelovém apartmá u lahve červeného a soutěžili, kdo přednese nejlepší prognózu tohoto roku i let dalších. Pochopitelně politickou. Poté jsme si dávali různé otázky. A tehdy to přišlo.

Gerhard navrhl experiment. Napiš na papír tři velmi těžko zodpověditelné politické otázky a očísluj je od jedné do tří, požádal mě. Vybral jsem je velice rafinovaně. Potom mi řekl, aby si na jeho počítači otevřel televizní programy toho dne. Abych u televize Nova vybral tři pořady z doby od šesti do desíti večer. A abych zkopíroval a vytiskl rešerše, které se objeví, když kliknu na název programu. A ty tři rešerše nechť vytisknu. Udělal jsem vše, co Gerhard chtěl. On pak na každou z těch tří rešerší, postupně tak jak šly za sebou, napsal jednu z mých otázek. Takže vznikla tři drobná dílka, která byla uvedena mými otázkami. Celé dílo pak vypadalo takto:

1/ Jak bude vyřešena otázka údajných korupcí na ministerstvu obrany?

Ali Kemal se opět sbližuje s Füsun a kupuje jí dům v Istanbulu. Burak se přestěhuje do domu, v němž bydlí Sezen, a neustále ji pronásleduje. Melek je z rozchodu Onura a Šeherezády stále nešťastná. Onur se sejde s Haldun a vyprávějí si o jeho otci. Peride zjistí, že u Onura bydlí Nilüfer, a udělá scénu. Šeherezáda odpustí Onurovi…. Onur se rozchází se Šeherezádou, protože se bojí, že kvůli Nilüfer od něho zase uteče. Chce mít jistotu, že spolu budou už nastálo. Burak se nechce udobřit s Melek, protože se zamiloval do Sezen. Ali Kemal zařídí Füsun nový dům. Onur má u sebe Nilüfer, Peride se to dozví a je zásadně proti tomu. (Tisíc a jedna noc 121,129)

2/ Kdy začneme snižovat státní dluh?

Warrick si nedá pokoj v případě mafiána Geddy. Když ho z Grissomova rozkazu nemůže vyšetřovat sám, najme si soukromého detektiva. Jenže jeho mrtvola se objeví při pohřbu jednoho z místních ctihodných občanů. Co je však horší, tým se o zapojení Warricka do případu dozví, když je zadržen nad rozstřílenou mrtvolou. Warrick tvrdí, že mu Gedda volal, on za ním přijel a dál si nic nepamatuje. Případ vyšetřuje inspekce. Jenže je všechno trochu jinak a Warrick to zaplatí životem.

(Kriminálka Las Vegas)

3/ Kdy se dočkáme, že budou u nás politické strany odpovídající evropskému standardu?

Policistka Tanja Försterová se po sedmi letech probrala z kómatu, do kterého upadla po těžkém zranění v akci, kdy byla nasazena jako agentka v přestrojení mezi mezinárodní překupníky drog, kalábrijský klan De Franků. Při akci přišli všichni kromě Tanji o život, dodnes se ale nevyšetřilo, kam zmizely kokain a tři milióny eur. Situaci komplikuje také fakt, že Tanja, která se rychle uzdravuje, měla před sedmi lety milostný poměr se Semirem. Její lásku kóma zakonzervovalo, zatímco Semir je nyní šťastně ženatý a jeho žena Andrea je ve vysokém stupni těhotenství. Po Tanje jde drogová mafie, Tanju ale střeží, a tak gangsteři jako rukojmí unesou Andreu – chtějí obě ženy vyměnit. Semir a Ben chystají při výměně rukojmí léčku, ta se ale nezdaří. Mafiáni sice Andreu vrátí, ale na těle má připevněnou časovanou bombu. Tanja padne do rukou mafie. (Kobra 11 XVI)

Co tomu říkáš, zeptal se Gerhard, když viděl, že jsem dočetl. To je zajímavá metoda, šeptal jsem. A ono to tak nějak odpovídá, nezdá se ti? Houby odpovídá, povídal Gerhard. Je totiž úplně jedno, co za odpověď pod ty otázky napíšeš. Ale trochu to s těmi rešeršemi souvisí. Představ si, že tohle všechno se do tohodlenctoho národa rve všema směry už dvacet let. Ty si fakt myslíš, že se v takové zemi dá něco změnit, když se do jejích občanů něco stejně přiblblého, jenže v opačném gardu, rvalo čtyřicet let předtím?

Chtěl jsem podotknout, že se na tohle tedy nedívám, a že jsem se nedíval ani tehdy.

Gerhard mě předešel. Já vím, co chceš říct, že se na to nedíváš a že ses nedíval ani tehdy. Mám ti vyjmenovat další blbosti, na které se možná teď díváš a které třeba čteš?

Gerhard se na mě díval a já znovu viděl tu scénu, jak paseme ty krávy. Kouzelná doba. Potom ještě hodně pozdě v noci jsem si doma četl několikrát po sobě ty tři otázky a odpovědi. Ten Gerhard je geniální, říkal jsem si. Vždyť ono to dokonale sedí. Zkuste to také, ještě jednou, prosím.