Ráj nastane, až všechno zlé bude zakázáno, a tímto směrem se ubírá náš svět. Na paškále je teď věc, se kterou se osobně setkal asi málokterý čtenář, totiž dron.

Poprvé jsem na ten termín narazil v roce 1980, kdy jsem v improvizovaném nahrávacím studiu překládal na jeden hlas pátou, fakticky druhou epizodu série Hvězdné války. Ta začíná na planetě Hoth, kam Impérium vyšle výzvědné drony, aby zjistily, zdali se tam neukrývají povstalci a oni, tumáš čerte kropáč, tam zalezlí skutečně byli. Z mého hlediska tedy to slovo dron zas tak staré není, necelých čtyřicet let.

Dnes můžu jít a koupit si ho, aparátek velikosti holicího strojku se čtyřmi vrtulkami a kamerkou. Prodávají se i dětské drony, ty jsou trochu větší a ve vzduchu vydrží kratší dobu. Jeden takový jsem koupil vnučce k předloňskému Ježíšku. Každopádně jde o věc dostupnou, hodně lidéí si to kupuje a v tom je ten problém. Létá to ve vzduchu a létá to i nad hlavami lidí, kteří vůbec nestojí o to, aby nad nimi něco létalo.

Čímž se dostáváme k jádru věci.

Tyhle drony existují už pár let a za tu dobu se ustavila pravidla. Nesmějí létat výš než 300 metrů, nesmějí létat nad domy a lidmi a letišti, je kolem toho celý soubor pravidel a každý, kdo má dron, se jich musí držet. Jsou to pravidla podle mého názoru rozumná. Není přece možné, aby byl vzduch plný vrtulek a bzučítek a kamerek. Tím hůř, že ty vrtulky mají svoji životnost a jakmile zdechnou, dron spadne, bez ohledu na to, co se pod ním právě nalézá.

Podotýkám, že žádný dron nemám a pořídit si ho nehodlám, uvažuji o věci naprosto nezúčastněně. Zajímá mě z hlediska celoživotního pozorovatele vývoje technologií a lidských reakcí na technologie.

Ten proces je opakovaný: něco vznikne a souběžně se vzedme vlna odporu. Vyprávět by o tom mohl vynálezce kola a před ním jistě i Prométheus, však ho přikovali ke skále. Taková železnice, ta se proti odporu prosadila, protože její užitečnost byla očividná. Kdežto drony jsou pro zábavu.

Už se na ně chystají celé kohorty mravnitelů. Mají být registrované a hlídané a kontrolované. I dětská hračka budiž podrobena řádnému dohledu. To je ten trend.

Jakožto celoživotní pozorovatel vývoje technologií jsem opravdu zvědavý, jak to dopadne. Zasáhne regulační pařát i sem? Nebo zůstane prostor pro obyčejnou slušnost, přičemž neslušné výstřelky jsou statisticky bezvýznamné, a tudíž nehodné pozornosti regulačních úřadů? To je jádro celého dilematu.

Můj dědeček se opájel vidinou, charakterizovatelnou slovy „kdybych byl císař pán“. Zkusím to po něm. Kdybych byl císař pán, dovolil bych nezbedné drony zevlující nad mým pozemkem sestřelit vzduchovkou.

Věc má mnoho háčků, vyjmenuji tři.

Regulační iniciativy by pozbyly důležitosti. Jak by se zabránilo masovému lovu dronů vzduchovkou nad volným prostranstvím? A nejsem císař pán.

LN, 14.5.2018