"Překvapení," vykřikl jsem na kamarádku s květinou v ruce. "Radši mi okomentuj fotku na Facebooku, ať jsem in," odvětila. Donutilo mě to k zamyšlení, v jaké době to vlastně žijeme.

To jako vážně byly hrdinské a gentlemanské skutky nahrazeny hloupým olajkováním fotky? Opravdu byl pohodový pokec s přáteli nahrazen chatováním? Opravdu se nedokážeme bavit bez přemodralé sociální sítě? "Kam ten svět spěje?" Tuhle otázku si musím pokládat pořád dokola při psaní tohohle fejetonu.

"Druhá světová, ta byla krutá. Tehdy jsem to dostal přímo mezi oči!" říkával mi děda, když jsem byl ještě malý kluk. "Víš, co to byla céčka?" Na to se mě jednou zeptala maminka a nechápavě pozorovala, jak nechápu.

Stejně jako dnešním teenagerům vadí oblíbené fráze jejich rodičů jako "Já jsem v tvém věku seděl doma a učil se", "Já jsem v tvém věku ani nevěděl, co to alkohol je" a podobně, tak i budoucí mladá generace bude nenávidět některé kecy svých rodičů. Mladí budou věčně otrávení z toho, jak "staříci" budou vyprávět příběhy o lajkování fotek, komentování statusů a o nekonečném šťouchání. A co si asi řeknou děti, když jim jejich rodiče oznámí, že se do sebe zamilovali na sociální síti po tom, co si navzájem lajkli fotku?

Tak tahle vymývárna mozků mě dostala! Totálně změnila způsob mého myšlení! A to k horšímu! Nejradši bych se propadl!

Ať je za žrouta času nebo prostředek moderní komunikace, tak opravdovou lásku nahradit nedokáže. Nebo snad (časem) jo?

Autorovi je 15 let