Obvykle se tu snažím o aktuálnost, dnes se ale vrátím k tématu dva týdny starému. Leží mi v hlavě, převaluje se tam a nevím, co si o něm myslet. Jde o toto:

Český profesionální hokejista Tomáš Hertl hraje v zámořské NHL za San Jose Sharks. V zápasu proti New York Rangers se mu podařilo čtyřikrát dopravit puk do soupeřovy branky. Jeho klub vyhrál poměrem 9:2. Jeho čtvrtý úspěšný útok vyvolal nadšení a také kritiku. Najel při něm na brankáře Birona, pustil si puk mezi nohy a pak mezi nohy za ním vrazil hokejku a vyškrábl ho a vpálil ho Bironovi do branky. Viděl jsem to a nadchlo mě to, byl to nádherný eskamotérský kousek. Nadšené bylo i publikum. Nejen kvůli tomuhle gólu je Tomáš Hertl populární a zřejmě ho čeká velká hokejová kariéra a věru že mu ji přeju.

Co mi ale vrtá v hlavě, je kritická odezva, která se také ozvala. Hokejový veterán Jamie McLennan působí v kanadské televizi TSN jako expert. Do Hertla se kriticky obořil. Hertl prý soupeře zesměšnil a to se nedělá. Ten gól byl osmý v pořadí, utkání bylo rozhodnuté, Rangers leželi na krovkách. Proč kopat do poraženého protivníka, to byl podtext McLennanovy kritiky.

Je úplně jedno, že McLennan nevyjádřil většinový názor. Leží mi v hlavě, jak něco podobného mohlo někoho napadnout a zdali to, že je mi to divné, není známka mé charakterové chyby.

Do ležícího soupeře se nekope, poraženého netřeba zesměšňovat. Vždyť je to esence fair play. Ve hře musí jít o vítězství, jinak by to nebyla hra. K vítězství je třeba využít všech dosažitelných výsledků. Nicméně je tu cosi vyššího než vítězství. Je to smysl hry jako takové. Hra smysl postrádá, když se vytratí princip fair play. Takhle lze číst McLennanovo poselství a já dva týdny zpytuju, co to ve mně je, že mi to hned nedošlo.

Netřeba případ vůbec brát vážně a není nutné nějak supervážně brát McLennana. Vždyť on sám za Rangers hrál, takže musí být aspoň trochu zaujatý, a na ledě také občas vyvedl kousky, na které by neměl být pyšný. To je ovšem jeho problém, ne můj a já si lámu hlavu, proč se ve mně signální lampička s označením fair play neozvala.

Jistě to bude moje osobní chyba, ale třeba se na tom podepsalo i to, že u nás nemáme princip fair play zažitý tolik, jako ho mají Anglosasové. Nejde jen o hru. Jde o udržení principu společného zájmu. Promítá se do všech oborů lidské činnosti, samozřejmě do hospodářství i do politiky. V té je absence našeho smyslu pro fair play zvlášť patrná. Udržení fair play ve hře je důležité proto, že jen pak bude možné hru s potěšením sledovat, jinak by se zvrhla v odpudivou holomajznu. V politice by se princip fair play měl ztotožnit s obecným zájmem o prospěch státu. Ten v našem prostředí absolutně chybí.

V závěru týdne jdeme k volbám. Nebudeme volit programy, kdopak by je bral vážně? Každý půjde za hlasem své naděje. Ta může být taková či onaká, avšak naděje, která chybí, je víra v rozumné konsenzuální povolební uspořádání veřejných věcí. Prostě McLennanův smysl pro fair play je u nás jen velká neznámá.

LN, 21.10.2013