Mezi nezapomenutelné příhody mého dětství patří přepadení cukrárny v našem městečku. Maskovaný muž s puškou ohrožoval majitele místní cukrárny pana Koulu tak, že ten ze strachu mu vydal skrovnou tržbu onoho dne. Dokonce se tvrdilo, že lupičů bylo několik. V městečku zavládl strach.

Příhoda ta vzbudila neobyčejný zájem mezi občany, již jenom proto, že teprve po několika letech od konce války šlo o první mírovou loupež. Mimo strachu bylo o čem povídat a spekulovat. Nejjasněji měli lidé v tom, kde je onen násilník a potenciální vrah. Všichni se shodovali na tom, že je již dávno " za kopečkama". Tak se tehdy v pohraničí říkalo hranicím.

Socialistická bezpečnost po několika týdnech lupiče zatkla. Pikantností na tom všem byla skutečnost, že z loupežníka se vyklubal osmnáctiletý syn místního předního vysokého funkcionáře. A všechno se to vykecalo ještě dříve, než se to dalo ututlat. Navíc "lupič", jak se později zjistilo, měl na očích pouze škrabošku a onou zbraní byla vzduchovka.

Pamatuji se, že jsme tehdy měli ve škole zvláštní shromáždění, na němž nám bylo vysvětlováno, proč k této události došlo. Onen chlapec, jinak pochopitelně dobře vychován, si bez vědomí rodičů opatřil několik čísel "Rodokapsů" vycházejících předtím v buržoazní republice a ty byly příčinou jeho jednání. Chtěl být prý jako hrdinové této špatné literatury, která ohrožovala mravní výchovu mládeže. Takže vlastně on za nic nemohl.

To bylo mé první setkání s "romány do kapsy", když předtím jsem o jejich existenci vůbec neměl tušení.

Pár měsíců poté byla cukrárna opět přepadena. Nešlo tehdy již o denní tržbu, ale o cukrárnu celou, protože byla znárodněna, aby cukrář Koula nemohl vykořisťovat spoluobčany. V městečku opět zavládl strach.

My děti jsme to ani nepostřehly a ve škole se k tomu nekonala žádná shromáždění. Takže jsme se tehdy ani nedozvěděli, co za literaturu četli ti, kdož znárodnění provedli.

Bylo by to dobře vědět, protože co když ta literatura tu koluje dodnes…