Před týdnem jsem tu chválil lenošení a tématu se přidržím i dnes. Snad mi to prominete, už proto, že je to přece jenom velké letní téma. Dokonce i politické téma, protože se diskutuje o zavedení pětitýdenní dovolené. Coby penzista debatu sleduju zpovzdálí a trochu nostalgicky. Nikdy v životě jsem neměl měsíc dovolené. Nikdy jsem neurval ani tři po sobě jdoucí týdny dovolené. Tak to už bývá u osob takzvaně na volné noze se pohybujících. Něco za něco. S volnou nohou je to podobné jako s prací z domova, a často to i splývá. Výsledek je ten, že jste v práci pořád.

Historicky vzato jsou učitelé první profese obdařená dovolenou. Vysvětlení je prosté. V létě musely děti vypomáhat na poli, a nemohly tudíž chodit do školy. Tak přišli učitelé ke své letní dovolené. Dlouho to byl hlavní benefit jejich nelehkého povolání a však taky školské úřady dělaly a dělají psí kusy, aby je v době letního volna zaměstnaly úkoly s velmi pochybnou užitnou hodnotou.

Kdo měl dále nárok na dovolenou?

Máme-li věřit Ottovu slovníku naučnému z konce devatenáctého století, byli to v první řadě vojáci, především pak důstojníci. Ti měli nárok dvakrát ročně na dvoutýdenní dovolenou a každý druhý rok si mohli dovolit ještě osm týdnů navíc, pokud to služba připouštěla. Jako další profesi obdařenou právem na dovolenou zmiňuje slovník úředníky. Vojsko a byrokracie, dvě mohutné nohy, na kterých stojí tradiční stát. Snadno pochopíme, že si tyto dva stavy vymohly privilegia, o kterých se jiným profesím ještě dlouho ani nezdálo. Kdo se k nim připojil dále?

Jsou to železničáři. V jistém smyslu je železničář úředník ve vojenském stejnokroji. Musí mít kázeň a rozhodnost vojáka a puntičkářství úředníka, jinak by se ten železniční stroj v krátké době zastavil. Počet profesí s nárokem na dovolenou stoupal a mezi válkami si už mohli na dovolenou pomyslet všichni pravidelně zaměstnaní lidé. Jistě také proto, že odpočatí lidé pracují lépe než lidé udření a vyždímaní. Však na to přišel i říšský protektor Heydrich, když českým dělníkům pracujícím ve zbrojním průmyslu v Protektorátu umožnil rekreaci. Jak to půjde dál?

Čtyři týdny dovolené je norma, asi se prosadí pět. K tomu čtyřdenní pracovní týden, nebyl by nakonec lepší třídenní? Vrata do budoucnosti jsou otevřená. Ovšem ta přítomnost, ta je věnovaná dovoleným současným. Jsou v posledních dvou letech jaksi nakopnuté pandemií. Je to takové zvláštní: na jedné straně tu je úsilí dovolenou prodloužit a z druhé strany jsou snahy dovolenou znepříjemnit šikanou ne vždycky věrohodně opodstatněnou. Ale to bychom se v úvahách dostali do úplně jiné nálady, než je ta, kvůli jaké na dovolenou jezdíme.