Stala se mi taková poněkud trapná věc. Před známým, který mne dosud považoval za vzdělaného člověka s jistou intelektuální úrovní, jsem se prozradil coby majitel věci zvané čtečka. "Elektronická kniha s technologií elektronického inkoustu E-link", tak se to zařízení správně jmenuje. Odhalen jako uctívač něčeho, co se snaží vypudit tištěné knihy a zasadit knižní kultuře poslední ránu, jsem se u něj rázem propadl někam mezi kulturní ignoranty, neboť pro nefalšované vzdělance a intelektuály je čtečka věcí ohavnou.

Zde možná trochu přeháním, abych vyjádřil ten údiv nad tím, že někdo je ochoten namísto pořádné knihy mít v rukou něco tak podivného, civět v tom na text a pokládat to za čtení. Prostě vzdát se toho pocitu mít knihu v rukou, obracet její stránky, vnímat ten zážitek nejen očima, ale i sluchem a třeba i čichem (tisk může mít přece i své vůně), mít knihu v knihovně a odtud si ji brát. Nehledě na knižní přebaly, určitou patinu starých knih atd. atd.

Nebýt náhody, čtečku bych asi neměl ani já a možná bych se také díval na ty, kteří čtou elektronické knihy, všelijak. Asi před dvěma lety jsem usilovně pátral po jedné knize vydané v Praze koncem 19. století v oboru přírodních věd. Chtěl jsem ji koupit, ale v antikvariátech, kde se její cena pohybovala něco málo pod dvěma tisícovkami korun, ji vedli jako momentálně nedostupnou. Kupodivu se ale dala z internetu zdarma stáhnout, a to dokonce v různých formátech. Číst knihu ve stolním počítači se mi moc nechtělo, netrvám na šustění stran, ale čtu i jinak než v křesle u stolu. Takže jsem se rozhodl pro čtečku.

Když čtečku, tak jak velký displej? I čtyřpalcový mobil může někomu stačit, chtěl jsem ale ten "elektronický inkoust" a šest palců se mi pro slušné čtení zdálo dost málo. Tak jsem se rozhodl pro čtečku s devítipalcovým displejem.

Nicméně nepřestal jsem navštěvovat knihkupectví a stále kupuji papírové knihy. Těch elektronických jsem si koupil minimum, většina knih ve čtečce pochází z nabídek internetových stránek, kupř. knihoven, kde lze různé elektronické knihy získat zdarma. Ostatně sto a více let staré české překlady knih Arthura Conana Doyla byste asi v antikvariátech nepořídili, zato ze stránek Městské knihovny v Praze je máte "doma" za několik vteřin.

Kdoví, kam se ten rostoucí trh s elektronickými knihami bude ubírat. Ještě před třemi roky se u nás prodalo 17 000 elektronických knih (z nabídky několika stovek titulů) a v loňském roce se nabízelo téměř 7 000 titulů a elektronických knih se prodalo půl milionu. Podíl na celkovém knižním obratu to je nevelký, ale stejně je to něco zvláštního. Vždyť ten poměr mezi cenou papírové knihy a knihy elektronické se nezdá pro ty elektronické příznivý. Kdo namísto papírové knihy sáhne po vydání elektronickém, neušetří mnohdy ani polovinu ceny té klasické papírové. Cena elektronické knihy se pohybuje v průměru kolem 60 procent ceny knihy papírové. Čtenář v postavení kupujícího pak stojí před volbou, zda vzít papírovou knihu za 400 korun nebo ušetřit a mít ji "jen" za něco málo přes 200 korun.

Na druhé straně lze do čtečky ukládat knihy a nevydat při tom ani korunu. Zejména množství klasické literatury se dá v elektronické podobě snadno opatřit. A nejen věci staré jsou takto přístupné. Někteří autoři dokonce sami své publikace nezištně nabízejí.

Na svou čtečku nedám dopustit a určitě si časem pořídím novou, třeba s barevným elektronickým inkoustem. Ostatně i ten můj známý, který se nad čtečkami tak pohoršoval, je již ve svém staromilském přesvědčení nahlodán.