Bylo by nejlepší, a asi k tomu dojdu, mít u počítače na řetězu přikovaný k monitoru tlustý sešit s hesly. Jedno heslo (pardon, není to heslo, je to klíč, ale vlastně je to heslo) mám napsané na jednom z CTR monitorů počítače, který používá Ljuba - je to klíč k vnitřní wi-fi síti, něco jako Befe1mele*pese!veze. Už se mi podařilo zašantročit, hledat, nalézt (a taky nenalézt) všechno možné, ale monitor od počítače pořád ještě bezpečně najdu, vždy na původním místě. Ideální zápisník!
Před časem jsem četl pojednání o zabezpečovacích heslech a tam psali o tom, že někteří lidé, považte si!, píší hesla na papírek a ten si lepí na monitor. Popisovali to tam jako vrchol neopatrnosti, jako kdyby si někdo napsal PIN na kreditní kartu. No, PIN na kreditní kartě napsaný nemám, ale jedno heslo na monitoru ano. Ostatní mám napsané v diáři a ten leží u monitoru, všem bezpečákům navzdory.
Demiurgové počítačového světa si vymysleli ještě jinou ďábelskou věc. Jakmile píšete heslo, nevidíte písmena - vidíte hvězdičky. Heslo se někdy dá dohledat, jenže vám to není nic platné, protože uvidíte jen řádku hvězdiček. Přitom někde v útrobách operačního systému jsou ta zpropadená písmena, číslice a znaky obsažena. Jen je najít! Existují dokonce speciální čmuchací prográmky které dovedou hvězdičky přečíst a převedou vám je do čitelné podoby. Fungují spolehlivě, když na tom nezáleží. Když ale jde o něco vážného, selhávají.
Nicméně, není všechno tak černé, jak to vypadá na první pohled. Zapomněli jste heslo? To se stává. Nenapíšete si ho ani na monitor ani do notýsku či diáře. Svět se nezboří, heslo si lze obnovit. Na to je na internetu specifická procedura, probíhá asi takto:
Dostanete se na webovou stránku pro změnu hesla. Začátek je povzbudivý. Zapomněli jste heslo? Nevadí, my vám pomůžeme. Nepropadejte panice. Vše se v dobré obrátí.
Tak tedy začneme. Nejdřív po vás chtějí vaši emailovou adresu. To je obvykle první zádrhel. Jakou jim mám poslat emailovou adresu? Mám jich pět. No přece tu, kterou jsem použil, když jsem se poprvé přihlašoval. Kterou jsem tedy použil, když jsem se původně ke Skype hlásil? Musím to vyzkoušet. Jak jinak, zabrala až ta pátá. Země by se roztočila na druhou stranu, kdyby to mělo být jinak.
Přistoupíme k věci samé, k zadání nového hesla. Podotknu, že pro zvýšení efektu to trochu přeženu, ve skutečnosti to nebývá tak dramatické, ale nějak takto to vypadá. Náš pes, podotýkám, se jmenuje Iris. Dialog je veden s počítačem, to je snad jasné.
Nové heslo - Iris.
Odpověď: Heslo musí mít šest až osm písmen.
Aha. Tak tedy Iriska.
Odpověď: Heslo nesmí obsahovat dvě stejná písmena.
Hýml, povzdech. Tak tedy Arisek.
Odpověď: Heslo misí mít aspoň jedno diakritické znaménko.
Zatraceně. Co tedy Arisek!
Odpověď: Heslo musí obsahovat aspoň jedno číslo.
Vy kreténi, co tedy 1Arisek!
Opověď: Heslo musí začínat stejným písmenem, jako e-mailová adresa.
Bando prašivých kojotů, n1Arisek!
Odpověď: Heslo má moc písmen.
Tak tedy se smažte v pekle, kéž vás ďábel postihne padoucí nemocí, heslo n1Arisk!
Odpověď: Nyní uveďte e-mailovou adresu použitou při prvním přihlášení.
To je jednoduché, byla to přece ta pátá.
Jenže... která byla ta první?