S velkým zájmem jsem na Plusu poslouchal v pátek interview Michaela Rozsypala s šéfem firmy Semantic Visions Františkem Vrábelem. Řeč šla o dezinformacích a Facebooku a podobných nepřístojnostech. Můj zájem byl násoben nedávnou zkušeností, kdy jsem psal úvahu nedávno po požáru Notre Dame. Zaznamenal jsem v ní svůj údiv nad tím, že se kolem požáru ještě nerozšířily žádné fámy a konspirační teorie. Tak to jsem byl vedle jak ta jedle! Zdá se, že se dneska nedá vyhořet, aby se požáru nezmocnili fabulátoři, a je s podivem, že dosud nikdo neoznačil za viníky požáru Národního divadla islamistické teroristy – uvědomujete si, že požár se udál roku 1881 a v té době vítězně táhl podél Nilu islamistický fanatik Muhammad Ahmad ibn´Abdulláh zvaný Al-Mahdí?

Zpět k rozhovoru. Velmi souhlasím s postřehem Františka Vrábela, že Rusko je naprosto neproduktivní země, schopná exportovat jen suroviny, zbraně… a propagandu. Nicméně jsem se zamyslel nad jinou jeho tezí, a to že Zeman vděčí za své vítězství ruským dezinformačním kampaním. Zeman vyhrál dvakrát a obě kampaně jsem sledoval. Nevím, jakými prostředky Rusové přiměli prvního posléze poraženého, tedy Karla Schwarzenberga, k proslulé úvaze o tom, že by si Edvard Beneš zasloužil za vyhnání Němců soud v Haagu, a jak Rusové donutili dalšího poraženého, profesora Jiřího Drahoše, aby podepsal vítačskou proimigratskou petici vědců a intelektuálů: věděl přece, že se uchází o prezidentský úřad v zemi, kde většina obyvatelstva nevěří tezi, že příliv Somálců zajistí v budoucnu penze dnešním pětiletým dětem. Ty dva činy poražených byly, domnívám se, dva klíčové momenty jedné i druhé kampaně. Jsem ale laik a František Vrábel je odborník specialista a mohu se mýlit.

Nicméně s dezinformacemi mám i své zkušenosti. Většinu života jsem prožil v komunistickém režimu. Ten jednak produkoval dezinformace ve formě informací, jednak žil z toho, že se hlasitě ohrazoval proti nepřátelské propagandě. Tak se tehdy dezinformacím říkalo. Na západní propagandě, dnešním slangem dezinformacích, jsme mnozí z nás viseli: Svobodná Evropa, Hlas Ameriky, BBC, Deutsche Welle… A ony ty rádiové stanice opravdu popichovaly, jenže nikoli tím, že by si vymýšlely hlouposti. Prostě vysílaly to, co se oficiálně vysílat a tisknout nesmělo. Vysílaly to, a to, co vysílaly, odpovídalo každodenní zkušenosti tehdejších posluchačů. Do dějin dezinformací bychom mohli zařadit i Rádio Tirana. To byl vysílač albánského komunistického režimu maoistického typu. Každý den Rádio Tirana hlásala své pravdy a byly k smíchu, protože byly jaksi naprosto mimo. Z toho jsem si odvodil poznatek, že dezinformacím kvete pšenka tam, kde se informace tají nebo zkreslují, takže jim lidi přestanou věřit. Když jsou bezobsažné a vycucané z palce, jsou to blbosti jenom k smíchu.

LN, 29.4.2019

Neff.cz