Loni jsme se s mojí kolegyní blogerkou Janou Kolářovou rozhodli napsat knížku. Prali jsme s tím dlouho, ale je konečně venku.

Motivem byla následující úvaha:

"Tvrdíme, že žijeme v jednadvacátém století, ale uvědomujeme si, co se změnilo? Svět kolem nás zvolil rytmus kvapíku, ale víme, kam kvačíme? Žijeme ještě v reálném světě nebo ve virtuálním, vytvořeném marketingem, technologiemi a médii? Můžeme ještě vůbec někomu věřit? Opájíme se mýty, které někdo pro nás vytvořil, a přes spíše černé než růžové brýle nevidíme realitu a její absurditu? Ztratili jsme kontrolu nad svými osudy?"

Také jsme se zamýšleli nad absurdní úvahou, zda je lépe být mužem či ženou. Absurdní jistě nejen proto, že při nejlepší snaze a úsílí už to nejde změnit. O svoji úvahu se teď s vámi podělím:

Být či nebýt... ženou?

Tahle parafráze Hamleta mne napadla, když jsem byl po několikáté nabádán, abych psal také pro ženské. Marně říkám, že nová Javořická se svými továrníky Skálami, sextánkami Haničkami a jejich pohnutým, nicméně šťastně končícím osudem ze mne nebude. Mýtickou a ezotérickou literaturu nejenže nejsem schopen psát, ale dokonce ani číst. Amatérské pokusy o básničky předkládám jen svým nejbližším s vědomím tvrdého výprasku při pokusu o jejich zveřejnění.

Nebylo by proto výhodnější stát se ženou? Samozřejmě ne se svým vzhledem převedeným do opačného pohlaví, to bych si dal! Hezká blondýnka s rozumným IQ, to by šlo. Stal/a bych se květinkou. Kdybych si přidělil/a slušnou porci ženských vnad, obtáčel/a bych si mužské tak, jak si zaslouží - kolem prstu. Místo logické argumentace o něčem bych se mohl/a soustředit na to, jak někdo něco říká, ne co říká. Nestydatě bych využíval/a toho, že jsem hůře placen/a než muži a požadoval/a bych zlatou kreditku. Nechal/a bych za sebe bojovat feministky o větší zastoupení v představenstvech a parlamentu. Na nošení nákupních tašek bych hledal/a vhodného džentlmena. Četl/a bych ženské časopisy s vědomím, že časopisy pro pány jsou stejně hloupé, ale dražší. Trestal/a bych harašící mužské, od čeho máme zákony? Brouzdal/a bych po slevách na internetu s vědomím, že na zaplacení slevy, která není zadarmo, někoho mám. Čas od času k podpoře přísloví, že láska prochází žaludkem, bych něco uvařil/a.

Přišel/a bych o notnou porci humoru, přestal/a bych se smát Švejkovi a němým groteskám. Oželel/a bych šachy a matematiku. Taky bych trochu bojoval/a s neustálou péčí o děti, pleny, křik v noci a, bože, kojení co nejdéle! Ranní čas v koupelně by mi zkracoval čas na spánek.

Přece jen zůstanu mužem. Přijít o milión dolarů, které někdo vypsal pro prvního mužského, který porodí, by byla drahá cena za přeměnu!

Úryvek z knížky Ivan Pilný, Jana Kolářová: Aby vám neuplavalo mejdlo, vydal Albatros Media a.s.