Mnozí budou proti zákazu klasických žárovek i proti zákazu kouření v restauracích a na jiných veřejných místech. A mnozí budou pro oba tyto zákazy. Docela by mě zajímalo, kolik lidí asi je proti zákazu žárovek a pro zákaz kouření, nebo naopak pro zákaz klasických žárovek, ale proti zákazu kouření v restauracích. Ani nepředpokládám, že se někdo těmito malichernostmi bude zabývat, nicméně tipnul bych si, že vysoce budou převažovat ti, kdo budou pro oba tyto zákazy, případně proti oběma těmto zákazům, nad těmi, kteří by hlasovali jednou tak a podruhé onak.

Mezi odpůrci obou zákazů budou patrně i mnozí, kteří už mají doma většinou úsporné žárovky a přitom nekouří. Tito lidé budou proti těmto zákazům z principu – už jen proto, že jsou to zákazy, které (dle jejich mínění) zbytečně omezují lidskou svobodu. Mezi zastánci zákazů budou lidé, kteří chtějí, aby věci byly "správně" – je třeba šetřit přírodu a energii, proto zakažme nevýkonné žárovky, a je třeba šetřit lidské zdraví, proto zakažme (nebo alespoň co nejvíce omezme) kouření.

Já však vidím mezi těmito dvěma zákazy dva podstatné rozdíly. První z nich považuji ovšem za nesrovnatelně důležitější než druhý.

První podstatný rozdíl vidím v tom, že klasické žárovky jsou zakázány jakousi obecnou směrnicí Evropské unie, kdežto o zákazu kouření se jedná v našem Parlamentu.

Chci, aby bylo jasno, že zákaz žárovek by pro mě byl přijatelný, kdyby byl přijat evropským parlamentem. Nejde mi tedy primárně o to, na jaké rovině se rozhodovalo, ale o to, zda rozhodovali volení zástupci nebo nevolení úředníci. Skutečnost, že o zákazu klasických žárovek se nehlasovalo v parlamentu (ani v českém, ani v evropském), považuji za děsivou. A to, že si to stamiliony obyvatel Evropské unie nechají líbit bez větších protestů, mě děsí neméně. Zvažuji-li pro a proti Evropské unii, toto je silný, ale opravdu silný důvod být proti.

Druhý podstatný rozdíl vidím v tom, že zatímco škodlivost kouření (pan Petr Hájek promine) považuji za jednoznačně prokázanou, klasické žárovky zdraví neškodí. Ze zdravotního hlediska jsou úsporné žárovky mnohem nebezpečnější, neboť obsahují rtuť.

To, že kouření škodí zdraví, ještě osobně nepovažuji za dostatečný důvod pro jeho zákaz v restauracích, ale považuji to za dostatečný důvod k široké diskusi, jež může vyústit (a také vyústila) v jednání parlamentu. Zejména v situaci, kdy nekuřáci nezískávají od zdravotních pojišťoven žádný bonus (případně kuřáci žádný malus).

Otevřu ještě otázku, do jaké míry může stát (ať už Evropská unie, nebo Česká republika) zasahovat do našeho života tím, že nám vnucuje parlamentem neschválené normy. Dovedu si představit situaci, kdy bych s takto nedemokratickou normou souhlasil?

Nebudu tajit, že dovedu. A to v případech, kdy hrozí velké nebezpečí z prodlení a kdy jsou zdravotní rizika jednoznačně prokázaná a hodně vysoká.

Domnívám se, že svět přinejmenším dvakrát v takové situaci byl. Bylo to tehdy, kdy se vesele a bez omezení používal velice nebezpečný přípravek DDT (pamětníci si jistě vzpomenou). A pak to bylo v době, kdy se ukázalo, že obrovským rizikem pro život nejen lidí, ale i zvířat a rostlin jsou freony způsobující ozónovou díru. V situacích, kdy jde vysloveně o život, bych byl pro přijetí nějakého opatření, i kdyby neprošlo demokratickým procesem.

To ale není ani případ klasických žárovek, ani případ kouření. (Ne že bych negativní účinky kouření podceňoval, ale nekuřáci jsou ohroženi pouze velmi nepřímo a rozhodně ne plošně.) V těchto případech nevidím žádný důvod pro rezignaci na demokratický proces.

Je mi líto, že mnozí ekologičtí aktivisté souhlasí s nedemokratickým zákazem klasických žárovek. Sám mám k ekologickým aktivistům neutrální postoj – domnívám se, že v mnohém dělají dobrou práci a v mnohém se zase mýlí. Jejich agendu tedy hodnotím případ od případu. Většinou si ale zakládají na demokratičnosti; pokud na ni v případě klasických žárovek rezignují, vrhá to na ně podezření, že to s demokracií nemyslí příliš upřímně. Může se to ovšem obrátit proti nim. Dokud je vláda demokratická, bude jejich hlas vždy slyšet. Pokud bude nedemokratická, pak mnohem pravděpodobnější, než že by rozhodovali oni sami, bude, že budou jednoduše umlčeni – třeba nějakou úřednickou směrnicí.

Demokracii nemáme jednou provždy. Pokud ji nebudeme střežit a kultivovat, mohli bychom o ni přijít rychleji, než si mnozí myslí.

6. září 2012