19.3.2024 | Svátek má Josef


ESEJ: Smí se kritizovat?

25.1.2022

Kdykoliv se v některém článku na Neviditelném psu, či kdekoliv jinde, objeví pouhý náznak kritického pohledu na kapitalistický ekonomický systém, je autor v diskusi pod čarou opovržlivě označen za komunistu a je mu doporučena deportace do Severní Koreje. Kde se ve čtenářích bere tak iracionální a emocionální reakce? Nic na světě přece není ideální, a proto má i kapitalismus své přednosti a nevýhody. Proč je tedy nepojmenovat?

Kámen úrazu spočívá v tom, že výraz kapitalismus bývá používán i ve společenském a politickém významu a myslí se jím jakýsi opak socialismu. Tato terminologická dvojznačnost (podporovaná politiky a medii), spolu s nepříliš hlubokými obecnými znalostmi ekonomie, vede k odmítání diskusí o nedostatcích kapitalismu a možnostech jeho úprav.

Kapitalismus je ekonomický systém, v němž jsou v prostředí tržní ekonomiky provozovány výrobní prostředky v soukromém vlastnictví; jeho cílem je dosažení zisku; a na motivaci ziskem je zcela závislý. Akumulací části zisku vzniká kapitál, jehož jednou z vlastností je „dědičnost“. Tou vzniká rodinný majetek, čímž se prohlubuje sociální nerovnost mezi občany, obdobně jako za feudalismu, a v tomto směru ani kapitalismus nenabízí rovné příležitosti, jak je často deklarováno. Tento jev vystihuje české přísloví „Kdo se chudý narodí, chudý umře“. Graham Wallas (1858-1932) pro tento jev zavedl pojem sociální dědičnost.

V Evropě se začaly kapitalistické výrobní vztahy objevovat v 16. století a po průmyslové revoluci v Anglii (v letech 1770-1830) se šířily do celého světa. Kapitalismus měl kritiky už od svého vzniku, ale ti tehdy k němu nemohli mít jiný než nemarxistický přístup, protože ten se objevil až v roce 1867 v publikaci Karla Marxe „Das Kapital“. Ta vyšla ve třech svazcích, z nichž jen první vyšel za života Karla Marxe (14. září 1867), další díly podle jeho poznámek editoval Friedrich Engels a vydal je v letech 1885 a 1894. Kritika Karla Marxe je fundamentální, neboť považuje kapitalismus za poslední fázi nerovné společnosti, ve které je rozhodující problém vykořisťování a odcizení člověka, degradovaného na pouhou pracovní sílu. Nemarxistická kritika je kritika detailů, tedy kritika pragmatická, a tu si kapitalismus zaslouží. Kapitalismus byl kritizován ve všech fázích svého vývoje teorií i praxí. Protože není vhodné kritizovat nynější „oficiální náboženství“, tak se to přehlíží.

Nemarxističtí ekonomové kritizují kapitalismus za boj o peníze, přírodní zdroje, pracovní příležitosti, trhy a moc. Lidé jsou místo kooperace a společného vytváření hodnot vedeni do nerovné soutěže, ve které na úkor ostatních a za cenu ztrát kapacit, vítězí jen hrstka z nich. V boji jsou úspěšní spíše jedinci se špatnými lidskými vlastnostmi, jako je agresivita, chamtivost a lstivost, a vítězové s těmito vlastnostmi pak ovládají úplně všechno. A pro udržení svých privilegií a zisků manipulují veřejným míněním, omezují svobody občanů, bezcitně vykořisťují pracující, rozpoutávají války a drancují přírodní zdroje (kapitalismus v podstatě vylučuje udržitelný rozvoj, neboť k maximálnímu zisku vede jen maximální produkce, které se dosahuje na úkor životního prostředí a obyvatel).

Soudobý kapitalismus se pramálo podobá tomu, který popisovali Adam Smith (1723-1790), Thomas Robert Malthus (1766-1834), David Ricardo (1772-1823), James Mill (1773-1836), John Maynard Keynes (1883-1946) či Ludwig von Mises (1881-1973). „Jejich“ kapitalismus byl přehledný a měl svým způsobem jednoduchou samoregulační strukturu. Pozdější formy už byly upravovány tak, že lze pochybovat i o tom, zda se vůbec ještě dnes jedná o totožný ekonomický systém.

Můžeme si ještě myslet, že je motivace ziskem rozhodující, když je stále více pohnutkou k podnikání získání dotace?

Můžeme mluvit o volném trhu, když jsou v EU na všechno stanoveny kvóty, trhy jsou rozděleny a hospodářský výsledek vytvořený v členských státech se přerozděluje? Jedná se o volný trh, když jsou z obchodu a z výběrových řízení vylučováni uchazeči z politických důvodů? Je to volný trh, když je politickým rozhodnutím časově omezeno využívání některé komodity (uhlí, zemní plyn)? Je možné řídit volný trh politickými deklaracemi z Bruselu (za socialismu to byla sjezdová usnesení, alias voluntaristická hesla)? Jak se s volným trhem slučuje deregulace bankovního a pojišťovacího trhu? Má něco společného s teorií volného trhu offshoring (přesun výroby do zahraničí)? Nebo je volný trh už jen „prázdný“ ideologický termín, který je možné nahradit pojmem libertarianismus (vnímání osobní svobody jako ústřední hodnoty)? „To je tedy ta naše svoboda, a taková byla vždycky. Fatální na tom je, že jsme si opravdu mysleli, že jsme svobodní. Přitom máme jenom svobodu pohybu, a i ta je vázána na výdělek.“ Max von der Grün (1926-2005).

Kritických pohledů na kapitalismus neubývá, a nejsou okrajovým jevem. Leo Strauss (1899-1973) zastával názor, že pokud jsou politika a ekonomika poměřovány čistě vědecky, myslel tím bez zohlednění lidských hodnot, je výsledek klamný. John Rawls (1921-2002) řešil problémem distribuce bohatství ve společnosti, a dospěl k názoru, že spravedlivým faktorem by měla být přirozená nerovnost ve schopnostech lidí. Paul-Michel Foucault (1926-1984) se zabýval vztahem mezi mocí a znalostmi, a jak jsou prostřednictvím společenských institucí znalosti využívány (nevyužívány) v sociální kontrole. Herman Edward Daly (*1938) je představitelem vize ekonomiky ustáleného stavu, ve kterém by měla ekonomika místo maximálního růstu usilovat o optimální, rovnovážný stav. Terence Francis Eagleton (*1943) zmiňuje, že kapitalismus devalvuje objektivitu a etiku. Wendy Brownová (*1955) charakterizuje současný stát jako „těžký byrokratickou nadvládou, marxisticky strukturovaný, který není jednoduchým nástrojem kapitalismu, ale je s ním propletený, jeho chapadla jsou všude, zejména na nejvíce bezmocných, nectí rozdíly veřejné a soukromé, politické a ekonomické, ani právní“ (Democracy and Bad Dreams, Demokracie a špatné sny, Johns Hopkins University Press, 2007). Proti kapitalismu vystupují i „zelení ekonomové“, např. Sarah Margaret Scott Cato (*1963), kteří z větší části stále pracují s údaji z první zprávy Římského klubu z roku 1972, The limits to growth: a report for the club of Rome’s project on the predicament of mankind, zabývající se možnými důsledky exponenciálního ekonomického a populačního růstu v podmínkách limitovaných zdrojů.

Emotivně se o kapitalismu vyjádřil profesor politologie na Princetonské univerzitě, Sheldon Sanford Wolin (1922–2015): „Kapitalismus může pohltit samotnou lidskou duši, oslabit demokracii a politiku usměrnit k obrazu svému.“ V tomto smyslu formuloval pojmy současného demokratického politického života jako autorita, povinnost, moc (formy moci, včetně ekonomické), spravedlnost, participativní demokracie, propaganda, občanství a stát. Zabýval se zejména osudem demokracie v rukou byrokratických imperativů, elitářství, manažerských principů a praktik. U nás jsou známé jeho eseje Inverted totalitarianism (Obrácená totalita) a Fugitive democracy (Uprchlá demokracie).

Kritik soudobého kapitalismu Paul Craig Roberts (*1939) uvádí v publikaci The Failure of Laissez Faire Capitalism and Economic Dissolution of the West, Selhání kapitalismu volného trhu a ekonomický úpadek západu (Clarity Press, 2013), že v americkém hospodářství způsobil offshoring úbytek pracovních sil a růst nezaměstnanosti (offshoring z USA do Asie byl jednoznačně iniciován americkou stranou, ale poté, co v USA zůstal „prázdný HDP“ a odborníci následovali přesun výroby do zahraničí, označuje USA svoji závislost na Asii za podlý úskok Číny), což ve svých důsledcích znamenalo ukončení „amerického snu“ masivním rozšířením chudoby, bezdomovectví, závislosti na sociálních dávkách a potravinových lístcích, a to při současné neuvěřitelné koncentrací bohatství v rukou hrstky lidí. Nerovnost členských států EU chápe nejen jako ekonomický problém, ale i jako nejistotu zachování jejich suverenity (kapitál nemá národnost). Podle Robertse je třeba hledat nové paradigma (obecně přijímané schéma), ve kterém přestane být přírodní bohatství externalitou a lidé pracovními náklady, které se za každou cenu snižují.

V jakém ekonomickém systému tedy žijeme? Politicky a prakticky to čím dál víc vypadá na bruselskou despocii, ale co je to z hlediska ekonomiky? Je „oprava“ soudobé formy kapitalismu možná? Nastal čas pro novou ekonomickou formaci? Je možné se při přechodu na jiný ekonomický systém vyhnout sociálnímu otřesu, který zatím všechny změny ekonomických systémů doprovázel?