Struktura správy věcí veřejných

Bavíme-li se o korporativismu, můžeme si v rychlosti všimnout i jeho současné formy, která není spjatá se strukturou fašistického státu. Veřejná moc je taková moc, která autoritativně přímo, nebo zprostředkovaně rozhoduje o právech a povinnostech subjektů. Orgány veřejné moci jsou tedy jednak příslušné státní orgány, orgány samosprávy, jakož i všechny orgány, jimž byla svěřena možnost svrchu uvedeným způsobem činit rozhodnutí. No a neokorporatismus je politická páka, jež umožňuje určitým silným skupinám použít ekonomickou, sociální a politickou moc za účelem prosazení jejich zájmů v souladu, či na úkor většinovému veřejnému zájmu, dovoluje jim, aby se jistým způsobem podíleli na legislativní činnosti.

Novodobý korporatismus se tak v lepším případě snaží ovlivňovat legislativní proces jiným způsobem, než je ten demokratický, a v případě fašistického režimu se postavil do přímé opozice proti parlamentní demokracii. V parlamentním systému přímé a nepřímé demokracie lid rozhoduje buď pomocí jím zvolených zástupců ve dvou komorách Parlamentu, které mají ve svých rukou zákonodárnou moc, nebo referendem. Vrcholným orgánem výkonné moci je vláda. Korporatismus umožňuje, aby se na legislativní činnosti, tedy na tvorbě práva, podílely i jiné subjekty než ty, které vzešly z demokratických voleb, čímž systém parlamentní demokracie značně ředí a narušuje jeho samotnou podstatu. To, že se na tvorbě práva podílejí zástupci odborového hnutí a kapitálu v rámci nějakého nově vytvořeného státního orgánu společně se zástupci vlády, nebo různé nátlakové skupiny, či neziskové organizace ze sféry tzv. občanské společnosti, není určující, naopak skutečnost, že výše jmenované subjekty jsou kromě vlády bez jakéhokoliv volebního mandátu, je pro pochopení celé problematiky naprosto zásadní.

„Je naprosto pochopitelné, že Národní rada korporací ve všem nahradí současnou poslaneckou sněmovnu, neboť se jedná již z titulu o anachronický úřad, o instituci, jež je cizí naší fašistické mentalitě a naší vášni. Sněmovna vzešla ze světa, který jsme zničili, ze světa plurality politických stran, často a ochotně útočí na lidskou píli. Poslanecká sněmovna ztratila svůj smysl ode dne, kdy jsme zrušili stranickou pluralitu.“
Benito Mussolini, L ́Etat Corporatif , str. 32

Velká fašistická rada, což byl v Musolliniho Itálii nejvyšší státní orgán, vydala Zákon o tvorbě a funkcích korporací, na jehož základě vzniklo podle nejrůznějších ekonomických sektorů 22 korporací. Vrcholným orgánem každé korporace se stala Korporativní rada, ve které byli zastoupeni jak představitelé státu, tedy fašistické strany, tak představitelé zaměstnanců a zaměstnavatelů. Všech 22 korporativních rad se sdružilo v Národní radě korporací, která se stala legislativním orgánem s cílem nahradit parlament. Volby do Národní rady korporací probíhaly tak, že Velká rada vytvořila jednotnou listinu 400 kandidátů, kterou mohl volič ve volbách buď celou přijmout, nebo odmítnout. Na kandidátce figurovali jak nejrůznější zástupci ekonomického, politického, sportovního a kulturního života země, tak i členové různých asociací, dnes by se asi dalo napsat NGO.

V této části článku by asi bylo vhodné zdůraznit, že kandidátka do Národní rady korporací byla stranicky jmenovaná a volič ji ve volbách mohl přijmout, či odmítnout, jinou variantu neměl. Rozhodly však volby a nikoliv nějaký nátlak a manifestace z ulice.

Některé současné neofašistické strany v Itálii

Forza Nuova a její program (tradiční katocilicismus a neofašismus):

Zrušení zákonů umožňující potraty, populační růst jako primární cíl národní politiky. Omezení přistěhovalectví. Zákaz svobodného zednářství a všech tajných společností. Vystoupení z NATO a vlivu USA. Likvidace státního dluhu. Obnovení Lateránské smlouvy a ochrana tradic. Založení cechů za účelem bránění práv zaměstnanců (ekonomický korporativismus).

Movimento Sociale Fiamma Tricolore zkráceně nazývaná Trikolóra, je současná neofašistická strana vycházející z Italské sociální republiky Saló. Jejím programem je:

Duchovní pojetí života nikoliv materialistického a nihilistického. Národní identita, kultura a tradice. Rodina. Práce, jakožto nejvyšší duchovní výraz. Spravedlivé přerozdělení zisku pro pracovníky a management. Zjednodušení daňové spravedlnosti. Evropa silná a jednotná, ale musí se chápat jako svazek národů, které sdílejí společnou historii a tradice, a ne pouze jako Evropská Unie nadnárodních ekonomických zájmů. Veřejný pořádek a boj proti drogám. Svoboda myšlení a projevu.

Projevy fašismus v ČR

V ČR je korporatismus zastoupen například institucí tripartity, jež vznikla v devadesátých letech na popud ČSSD a která sdružuje zástupce vlády, odborů a zaměstnavatelů. Rada hospodářské a sociální dohody České republiky, tzv. tripartita, je orgánem kolektivního vyjednávání vlády, odborů a zaměstnavatelů. Jeho cílem je dosažení politické shody v zásadních hospodářských a sociálních opatřeních, která přijímá vláda. Výsledkem jednání jsou doporučení vládě. Složení Rady: 7 zástupců vlády, 7 zástupců odborů a 7 zástupců zaměstnavatelských a podnikatelských svazů. Předsedou Rady je ministr práce a sociálních věcí. Na podobném modelu byla u nás vytvořena i zdravotnická tripartita.

O vstup občanské společnosti do legislativního procesu a o vytvoření neokorporatistického čtvrtého pilíře státní moci se v dobách Bursíka u nás pokoušeli Zelení, ale pak se této myšlenky vzdali a v dnešním politickém programu nic podobného nemají. Za historickou zmínku určitě stojí i leták Národní obce fašistické, jenž najdete na Wikipedii. No a zejména spodní vysloveně globalisticky kosmopolitně pražský kavárenský odstavec je velmi signifikantní: „Jdeme cestou zákonitou a parlamentární, abychom osvobodili národ Čechů a Slováků od nového jha vyžiračského a poddanství mezinárodního kapitálu židovského, který je těsně spjat s kapitály vlasteneckými všech národů světa.“

Závěr

I ve fašistickém režimu se vládní činitelé obměňovali na základě voleb a nikoliv na přání „křiklounů“ z ulice. Když někdo využije ústavou garantovaného práva k manifestaci v souladu s platným právním řádem, nemá to s fašismem naprosto nic společného, i když bude někde na náměstí vyžadovat demisi celé vlády a i kdyby se mluvčí prezidenta Ovčáček na hlavu postavil. Co se týče Okamury, tak ten je sice národovec, což mají SPD s fašisty společné, v žádném případě to však ani v nejmenším neznamená, že by se jednalo o stranu fašistickou. V programu má SPD navíc přímou demokracii, což se s ideologií fašismu naprosto rozchází. No a případ Havel, srovnávat Havla a kosmopolitní pražskou kavárnu s něčím tak protikladným jako je národovectví, katolictví a tím pádem i fašismus pak může jen skutečný trouba, nebo cynický demagog.

KONEC