Každé správné a s dobou jdoucí noviny, časopis a nebo jiný masmediální prostředek mají dnes svého „zeleného magora“. Jeho úlohou je propagovat „zelené náboženství“ a přesvědčovat čtenáře a diváky, že právě toto a ne jiné náboženství je to lidem nejmilejší a nejprospěšnější. To je dneska v tzv. „rozvinutém světě“ taková móda.

Takže se už ani nikdo zvlášť nediví, když v době, kdy mrzne až praští, na dotaz, jak je sakra možný, když je tohle „globální oteplování“, že byla loni v USA a Kanadě taková děsná zima, letos se začalo i u nás lyžovat nejdříve za posledních 30 let, že dostane odpověď, že právě to je důkaz o „globálním oteplování„ a následuje blábolivá přednáška hodná těch nejzasloužilejších marxistických propagandistů neblahé paměti.

I v celkem seriozních masmediích se vyskytují zelení šotci, jejichž pravidelné výlevy zelené víry bývají rozpoznatelné tím, že se v nich vždycky, ale vždycky buď nezaobaleně lže, a nebo se fakta „upravují“ tak, aby zdánlivě podporovala ekologické náboženství. A jeho takzvanou „vysokou morální čistotu“ a „vznešené ideály“.

Že většinou nejde o žádné vysoké ideály, jak se snaží zelení předstírat, se skoro vždy pozornému čtenáři, majícímu k dispozici třeba internet, podaří celkem lehce objasnit.

To je i případ článku „Severní bouře“ v časopise Euro 46/2007 od redaktora Čestmíra Klose. V článku se nejedná o žádnou bouři, ale o stavbu části vnitřního severního okruhu, kde se otázka jižní a severní varianty stala mediálně ideologickým pokračováním smutně proslulé kauzy vrchu Valík na obchvatu Plzně.

Také zde jde pod mlhou „ekologických argumentů“ a lásky k lidem a přírodě o obyčejné soukromé zájmy. Jižní varianta vadí hlavně obyvatelům Suchdola, kde byla trasa na takovýto okruh zanesena do plánů již v době první republiky, jak zjistí každý, kdo se podívá do plánů i na místo samé, kde Suchdol, nově budovaný od první republiky do padesátých let, rozděluje široká proluka určená právě pro stavbu takovéto „dálnice„ (ostatně nejde o takovou výjimku, takto byly stavěny například na severním okraji Prahy Chabry a další obce).

Je jasné, že se průtah Suchdolem jeho obyvatelům a hlavně majitelům nemovitostí - rodinných domků i činžáků - mnoho nelíbí. Po výstavbě vnitřního pražského kruhu dálničního typu by mohla klesnout hodnota těchto staveb a jistě by to mělo i nějaký dopad na životní prostředí. Ovšem to, že tam bude jednou dálnice, věděli všichni stavebníci a kupci nemovitostí už nejméně od roku 1932. Takže je divné, že se diví.

Leč protestovat má právo každý. Ale neměl by, jako starosta Suchdola Petr Hejla, vykřikovat nesmysly, ale měl by říci, že hájí zásadu známou v západní části Evropy pod heslem “Dálnice ano, ale ne za mým barákem“.

Zelený pan redaktor na to jde ještě rafinovaněji. Přesně podle stylu zeleným věrozvěstům příznačným. V textu „zapomene“ říci, že se nejedná o celou „severní větev“ pražského okruhu, ale jen o jeho vnitřní část. Uveřejněný obrázek v Euru má zřejmě pouze za úkol oblbnout lidi. Skutečný plán pražského kruhu, který vypadá podstatně jinak než to co předkládá zelený bojovník Klos, naleznete v původní velikosti zde.

 

Poněkud rozdíl, co? To, o čem se mluví v článku jako o „pražském obchvatu“ a podsouvá se čtenáři, že jde o celý obchvat, je pouze jedna jeho vnitřní část. Takže další vývody o tranzitní dopravě na něm jsou jen blábolením, protože tranzitní dopravu musí kolem Prahy vyřešit VNĚJŠÍ část okruhu a ne jeho VNITŘNÍ část. A takzvaná severní trasa i jižní trasa jsou součásti vnitřní části OKRUHU, takže tranzitní dopravu neřeší. Pokud ovšem zelení neplánují a neprokecli se tady, zablokovat i stavbu VNĚJŠÍ části severního obchvatu Prahy.

Takže, začne-li autor článku lhaním, tedy pardon, zamlčením některých skutečností a „upravením“ pravdy, nelze se divit, že jeho další argumenty jsou podobné.

Přestože Klos je zelený, klidně bagatelizuje problém toho, že aktivisty navrhovaná severní trasa vede v blízkosti jaderného reaktoru v Řeži, že její stavba ohrožuje přírodní chráněné území atd. A hlavně silně se snaží předstírat, že vysoké břehy a špatný terén mezi Čimicemi a Suchdolem na tzv. Jižní trase by bylo nutno řešit mimořádně nákladně a obtížně oproti severní tase... No, kdo byl někdy v Řeži a viděl strmé svahy jak na západní, tak na východní straně koryta řeky, ví, že tohle může vykládat jen někdo, kdo v Řeži a na trase té takzvané Severní trasy v životě nebyl, a nebo kdo si myslí, že čtenář „spolkne všechno“.

Úroveň a kvalitu článku pak dokresluje zdůrazněné tvrzení hned vedle obrázku vážně s tvářícího pana starosty Suchdola, tvrzení, že, cituji „individuální městská doprava by i na severním okruhu mohla dopadnout podobně jako na Barrandovském mostě – ve zmatku a zácpách.

Jen v tomto krátkém tvrzení jsou tři „levoty“, tak typické pro argumentaci zelených.

V celém článku se mluví o „tranzitní dopravě“, tedy včetně kamionové, a najednou jsou do textu nenápadně vložena slova „individuální městská“. Takže co: „tranzitní doprava“ anebo „individuální městská doprava“, he?

Na Barrandovském mostě nekolabuje doprava proto, že by ji zahlcovala „individuální městská doprava“, ale proto, že nebyl doposud dostavěn VNĚJŠÍ jižní okruh a veškerá kamionová doprava vede po VNITŘNÍM okruhu, který na to nebyl ani projektován. A navíc se aktivisté a zelení snaží všemi silami dostavbu VNĚJŠÍHO jižního okruhu, určeného hlavně pro dálkovou kamionovou dopravu, zastavit, prodloužit a nebo rovnou znemožnit tak, aby se nenapojovala na dálniční systém. Právě dostavbou VNĚJŠÍ jižní větve okruhu, proti které pořádají aktivisté za pomoci některých redaktorů ČT přímo kampaň, by byla doprava odvedena od Barrandovského mostu, který NENÍ pro tranzitní dopravu vyhrazeným okruhem, ale NOUZOVÝM ŘEŠENÍM, protože jinudy kamiony momentálně prostě jezdit nemohou.

Barrandovský most nemůže trvale pro kamionovou tranzitní dopravu sloužit, protože to je mimořádná stavební zrůda z dob reálného socialismu, projektovaná a realizovaná v rámci pomatených staveb v režii Strany jako Akce Socialistického svazu mládeže. Idiotskost a nefunkčnost této stavby byla jasná již od počátku a byla realizována přes výhrady odborníků za pomoci „nadšených svazáků“ tak připomínajících dnešní „ekologické aktivisty“

Nejsem odborník na dopravní systémy. Jedno je však jasné. Plácání autora o tom, že je vlastně jedno, kdy se začne stavět vnitřní část severního kruhu jsou z hlediska mne, jako Pražáka mimořádně nechutné. Zelená lobby, pracující na zakázku různých zájmových kapitálových i politických skupin, se zde pokouší udělat to, co dělala u Plzně: zastavit a nebo maximálně prodloužit dostavbu dopravních staveb, kterou tato republika mimořádně nutně potřebuje. Bez dopravního spojení – moderních silnic, železnic, vodních dopravních cest - nemůžeme nikdy dosáhnout ekonomické a životní úrovně tzv. západních zemí.

A to je právě spolu s využíváním různých místních zájmů, jako je privátní zájem suchdolských – který můžu osobně chápat – skutečným cílem celé té dopravně „zelené“ kampaně.

Takzvaným idealistům a milovníkům přírody evidentně nevadí miliony tun exhalací ze zbytečně běžících motorů a tím zhoršení životního prostředí pro milion Pražáků, ani zbyteční mrtví na přecpaných silnicích a nedostatečných dálnicích. Autor končí svůj článek slovy „Nastěnku chci za ženu“. Asi to má být vtipné. Mně to spíš připomíná ono bolševické „Vsjo ravno“, které plně vyjadřuje postoj určitého typu lidí k společnosti.

Jsme jediným státem ve střední Evropě, který má jen jednu dálnici spojující nás s ekonomicky rozvinutějšími státy EU. Zelení a další „aktivisté“ se snaží úspěšně blokovat naše spojení s dalšími trhy.

Zuřivé blokování staveb pražského kruhu, v podstatě likvidace naší jediné vodní cesty k moři, vyhlašování „chráněných území„ v oblasti bývalé železné opony, což znemožňuje nejen realizaci velkých dopravních staveb, ale i obyčejný místní kontakt ze státu do státu, už přestává být jen tak obyčejným problémem. Už začíná ohrožovat ekonomický a společenský rozvoj státu i společnosti. A tudíž nás všechny.

V době, kdy však občané zvolí do parlamentu Stranu zelených a v dalších volbách má podle průzkumů prý možnost dostat až 10% hlasů, bude mít jakákoliv vláda a místní orgány velice ztíženou možnost jednání.

No, v roce 1946 si naši předkové také mysleli, jak není moudré volit komunisty. Ti také slibovali ráj na zemi. Jen aby naši potomci mnoho desetiletí nelitovali, tak jako jsme litovali my.