Na podzim jsem procházel Národní park Šumava mezi Železnou Rudou a Prášily. Na jednom místě pod horou Plesná, kde lesníci před lety, na začátku nekonečných šumavských sporů, rozbili aktivistovi Jaromíru Bláhovi fotoaparát, protože tam bránil kácení, není už vůbec žádný les. Odešel spolu s Kyrillem. Zato jsou odtud nové výhledy do krajiny, kopce ve vyšších polohách jsou holé, úplně bez lesa. V okolí Ždánidel má turista zajímavou podívanou: napravo od cesty leží tisíce kmenů, jak je pokosily nedávné šumavské vichřice, nalevo od cesty je ještě zelený les. Dá se předpokládat, že během dvou, tří let tenhle zelený les uschne. I v naší části Šumavy to bude vypadat jako v Národním parku Bavorský les: lesy ve vyšších polohách budou sežrané od kůrovce, mezi pahýly poroste tráva a jinak nic. Tam, kde před kalamitou býval smíšený les, vznikne neprostupná džungle stromů a keřů. A na některých místech se kůrovcem zničená Šumava zase zazelená. Někde za dvacet let, někde za dvě stě. Možná to tak má v národním parku být. Nechme na daňovém poplatníkovi, jaký pohled na Šumavu si žádá. Je to on, kdo si národní park platí. Je na něm, jestli tu chce mít holiny a rozježděné cesty po těžbě nebo pahýly suchých stromů.

Problém Šumavy je podle mého názoru jinde. Začalo to škrtáním nul na správě parku ve Vimperku v roce 2004. Novým ekologickým vedením parku vědecky připravená zonace ze září 2004 počítala, že I. zóny ochrany přírody (ve kterých se většinou nezasahuje proti kůrovci) budou tvořit 36%, ale až v roce 2050. Pak se po nátlaku lobbistů ve vědeckém návrhu jednoduše škrtly nuly u časových horizontů pro přechod do bezzásahového režimu a z 10, 30 a 50 let byl najednou 1 rok, 3 roky a 5 let. Další problém vidím v tom, že obě strany šumavské války, na jedné straně většina ortodoxních lesníků, na druhé straně někteří vědci (zejména ti, kteří na Šumavě provádějí výzkumy a potřebují publikovat jejich výsledky v mezinárodních odborných časopisech) a fanatičtí ekologisté, nevědí, co vlastně chce veřejnost. „Debata o Šumavě je debatou blbých a hluchých - obě strany si trvají na svém a obě se kasají, že hovoří za Pravdu a Veřejnost, a přitom ani jedna strana nemá jasno, co vlastně chtějí její potenciální spojenci nebo dokonce (což je zvlášť zarážející) voliči“, napsal kdosi do diskuse na serveru www.silvarium.cz. V téhle situaci, kdy mezi sebou bojují jen vlivné lobbistické skupiny a veřejnost jde úplně stranou, se daří vytvářet kolem Šumavy téměř neproniknutelnou mlhu. Nikdo neví, co je správné, veřejnost nemůže do ničeho mluvit, prý jde o „odborný“ spor. Správa Národního parku Šumava uklidňuje veřejnost zprávami o „revoluci proti kůrovci“, což je houbový postřik, který se v parku provádí. Pokud je mi známo, jeho výsledky jsou zatím nejasné. Je to ale dobrá šumavská mlha.

Veřejnost nemá ani možnost podívat se, jak vypadá krajina pár desítek let po kalamitě. To by mohla vidět v Národním parku Bavorský les. Kvůli novým zákazům Správy Národního parku Šumava, instalovaným loni v počtu několik set tabulí z dotačních prostředků, tam ale nikdo přejít nesmí. Loni zavedený projekt Průvodci divočinou je zas jen další mlžení: pokud jsem dobře počítal, do oblasti Luzného, tedy přes státní hranici do jádrového území bavorského parku, se loni na trase dlouhé 27 km (!) a s doprovodem dostalo jen 45 osob. Má to smysl?

Správa parku nám tvrdí, že Šumava bude spíš zelená, ale všechno nasvědčuje tomu, že zatím bude spíš suchá, aspoň nahoře na kopcích. To skupina ortodoxních ochranářů v parku jistě využije pro prosazení dalších zákazů vstupu do oblastí, ve kterých jsou „nebezpečné“ suché stromy. Odůvodní ho, jako obvykle, tetřevem a péčí o bezpečnost turistů. Něco podobného je se splouváním horní Vltavy: správa parku začala loni provádět instruktáže vodáků a řekla, že ukáznění vodáci jsou na Šumavě vítáni. Ve skutečnosti hned nato přišla snaha zakázat splouvání úplně a nebýt odporu šumavských obcí a bojkotu Rady NPŠ ze strany obcí, Vltava by byla v NP Šumava dnes už zavřená. Další mlha se vytváří kolem přístupu na rakouský sjezdový areál Hochficht. Správa prku tvrdí, že podporuje ekologické řešení, ale ve skutečnosti nechá česká auta s lyžaři jezdit po úzké komunikaci oklikou přes Zadní Zvonkovou. O dlouhodobém sporu s rakouskými lesy kláštera Schlägl nám správa parku také neřekne pravdu. Prý už všechno vyřešila. Dva měsíce potom se dozvíme, že Rakušáci znovu proti politice NP Šumava protestují v Linci a ve Vídni.

Správě Národního parku Šumava jde o to, jak omezit turistické aktivity, ale její ředitel a jeho asistenti mlží o tom, že jim jde jen a jen o rozvoj turistiky. Říkají, že zvou veřejnost na exkurze, ale neřeknou, že se tam dostane jen pár fyzicky zdatných lidí. I tak je ale nutné projekt Průvodci divočinou ocenit – před pár lety znělo něco takového na Šumavě jako sen. Šéfové parku říkají, že Šumava se otevírá, ale jejich snahou je uzavřít ji všude tam, kde to aspoň trochu jde. Mluví o revoluci proti kůrovci, ale ve skutečnosti neřeknou, že kůrovcovou kalamitu nemají a možná ani nemohou mít pod kontrolou a nevědí, jak a kam se rozšíří, jak ostatně svědčí protesty z Rakouska a Německa i z okolních hospodářských lesů. Lákají nás na vidinu divočiny, ale neřeknou, že kolem oblastí divočiny budou muset vykácet obrovské holiny, aby kůrovec nepřeletěl do hospodářských lesů. Tuhle šumavskou mlhu podporuje ministr Bursík, který se v ní patrně vůbec neorientuje, a nakonec i premiér Topolánek, který loni po návštěvě na ministerstvu životního prostředí řekl: „Diskuse o Šumavě je před krajskými volbami velmi vzrušená. Nicméně přístupem MŽP, jak ho dlouhodobě sleduji, je nabídnout plán řešení pro všechny zainteresované hráče na odborném základě.“

Nelíbí se mi ani další manipulace ze strany parku. Dostatečně je, myslím, známa mediální manipulace parku a MŽP o tom, že pádla vodáku zabíjejí v Teplé Vltavě na území NPŠ perlorodku říční, i když podrobný monitoring Teplé Vltavy ukázal, že pádla vodáků nemají vůbec šanci perlorodku zasáhnout, protože i po umělém vysazení perlorodky je její populace velmi řídká nikoli díky vodákům, ale díky průmyslovému znečištění. Druhým příkladem je hodně citovaný článek v novinách, vzniklý na základě informací oddělení PR a marketingu Správy NPŠ, že spor na rakouských hranicích mezi NPŠ a lesy kláštera Schlägl byl uspokojivě vyřešen, i když to není pravda a celá věc kolem hraničního sporu bude mít ještě dlouhý a nepříjemný vývoj včetně možné pokuty kolem 1 milionu eur pro český stát.

Na Šumavě se prostě něco jiného říká a něco jiného dělá. Každý ministr životního prostředí říká, že chce otevřít historický hraniční přechod Modrý sloup vedoucí do Národního parku Bavorský les. Každý ministr říká, že uklidní šumavské obce, ale šumavské obce a park jsou dnes na prahu skutečné války. Správa parku a ministerstvo životního prostředí slibovalo už před dvěma lety tzv. Velkou dohodu s hejtmany. Ta také není. Osud velké nepřístupné části v NP Šumava, která má vzniknout pod názvem Divoké srdce Evropy, je zrovna tak nejasný. Někdo říká, že Divoké srdce Evropy už vzniklo (konkrétně ministr Bursík), jiní zas tvrdí, že dohoda o něm podepsána po masivním odporu obcí na obou stranách hranice není, a tedy že Divoké srdce právně neexistuje. Tato dohoda měla být podepsána v Železné Rudě-Alžbětíně 13. 3. 2008, za zády obcí. Starosta obce Modrava Antonín Schubert se o ní vyjádřil takto: „Alžbětín je pro Šumavu tím samým symbolem, jako pro českou státnost a její politickou scénu Sarajevo.“ Je pravděpodobné, že dohodu o Divokém srdci Evropy odmítnou české i bavorské obce znovu, pokud oba parky nebudou schopny vytvořit mezi sebou odpovídající turistické propojení.

Politici slibují, že šumavskou kauzu vyřeší, ale řešení je v nedohlednu. Premiér Topolánek se při debatě s hejtmany v Klatovech v říjnu 2007 vyjádřil takto: „Slibuji podporu v kauze Modrý sloup. To chcete Šumavu zase zadrátovat? Chci Šumavu zelenou, nikoli experimentální.“ Modrý sloup otevřen není, místo drátů je na hranici víc než sto nových zákazových cedulí a experiment s rozšiřováním tzv. bezzásahových zón pokračuje, přestože oficiálně žádná nová zonace schválena nebyla. A skupina spřátelených novinářů s náměstkem ministra životního prostředí Františkem Pelcem se s laskavým svolením Správy parku klidně loni na podzim vypraví na Roklanskou hájovnu u Modravy, přestože je tam vstup zakázán – necelé dva roky po tom, co Kateřina Neumannová trénovala v zakázaných částech Šumavy, a rušila tím tetřevy. Pochybuji, že z tohohle mlžení má užitek národ, který si Národní park Šumava platí.

Když se někdo proti mlžení parku a MŽP ozve, následuje ihned pádná odpověď. „MŽP zcela odmítá informace o znepokojivém vývoji v NP Šumava jako nepodložené a neoprávněné,“ napsalo MŽP na svých webových stránkách. Prý na kalamitních plochách dochází k „výbuchu nového života lesa“ a kůrovec je v normálu. Zbývá položit otázku, jak je možné, že zelený ministr drží nad tímhle šumavským hokejem ochrannou ruku. Možná není detailně informován. Možná má podobnou mentalitu a rád si hraje s veřejností na slepou bábu. Veřejnost přece nic neví, protože v šumavském parku nikam nesmí.

Horažďovice