"Máte rád přírodu?" ptá se mě téměř každé druhé ráno jeden z dobrovolníků hnutí Duha ve vestibulu metra Dejvická, kde skupinka v oranžových trikotech odchytává ve velkém počtu potencionální přispěvatele do rozpočtu této organizace, kterou považuji za zosobnění hysterického ekologismu. Není to tak dávno, co na stejném místě stáli dobrovolníci hnutí Greenpeace a kladli mi stejnou otázku. Několikrát jsem se dopustil začátečnické chyby a i přes obvyklý spěch jsem se dal do řeči s tazatelem, který měl jediný cíl - po dotazu, zda mám bankovní konto, se snažil vymámit ze mě příspěvek na chod jeho oblíbené "zelené" organizace. Není nutné podotýkat, že neuspěl.

Zdlouhavé debaty k ničemu nevedly, protože já jsem začínal zprava (o lidské svobodě, rozvoji, pokroku, pochybnostech o příčinách globálního oteplování, odporu k regulacím a vyhláškám, extremistickým akcím ekologů) a tazatel zleva (o poslání chránit člověka před sebou samým, globálním oteplování, nutnosti státních regulací, nutnosti sahat k extrémním prostředkům). Evidentně se snažil nezapadnout do obvyklé škatulky ekologického fanatika, a tak mě za mé názory nenálepkoval "konzumním extremistou" a "tržním konsomolcem", což jsou zelené obdoby našich "ekoteroristů" a "melounů".

Po několika dalších kontaktech jsem stál před dilematem ne nepodobným situaci těch, kteří se pravidelně potýkají s jehovisty. Jak projít tak, abych se nezapletl a neztrácel čas, a přitom neurážel prvoplánovým příkrým odmítáním zřejmě slušné lidi, kterým jde o dobro věci (ačkoliv lehce pomýlené). Účinný způsob, který ale nesplňuje druhou podmínku (neurazit), je inspirován člověkem, který dvacátou návštěvu jehovistů vyřešil konstatováním, že "Satan už brzy přijde". Podobně i mně se nabízela odpověď na otázku, zda mám rád přírodu: "Příroda? Využít a odhodit, čím víc, tím líp."

Nakonec jsem našel obohacující řešení. Na výše položenou otázku s úsměvem odpovím "mám, a moc". A pak jen dodám k naprostému údivu tazatele: "Ale nemám rád hnutí Duha." Obvykle to zabere, obejdeme se bez doplňujících dotazů a tazatele zanechám v hlubokých úvahách o tom, jak je možné, že někdo má rád přírodu a nemá rád hnutí Duha. Třeba přijde na to, že (a to říkám jako ateista) když lze věřit v boha a zároveň nebýt členem církve, tak je možné mít rád přírodu a nebýt členem nebo podporovatelem Duhy.

www.tomasjirsa.com