Za většinu železničních nehod může lidské pochybení, například z nevyspalosti

Když nabourá řidič osobního auta, kromě příbuzných obětí to nikoho nezaujme. Je to jen číslo ve statistice a dopravní expert zvedne obočí pouze v případě, že počet mrtvých či nehod výrazně nezapadá do statistik průměrné nehodovosti. Zato když nabourá vlak, je z toho událost, tím spíš když se to děje v letní malátnosti. A letos se zdá, že vlaky bourají častěji než v minulosti.

Nechme teď na chvíli čísla statistikům a podívejme se na vlaky trochu jinak. Tak třeba ve srovnání s jiným cestováním se zdá, že vlakům za posledních dvacet let ujely všechny ostatní prostředky. Srovnejte třeba technický pokrok, jehož jsme svědky my všichni, kdo si kupujeme nová auta.

Nekomunikace systémů

Povinné bezpečnostní pásy pro všechny spolujezdce, bez nichž svůj nový vůz ani nenastartujete. Adaptivní tempomat schopný udržet odstup od vozidla před vámi, co při kolizi zastaví během tří sekund. Palubní počítač s internetem, který ohlásí každou závadu na silnici. Čidlo, co zjistí, že jste potřetí přejeli přes středový pruh, a poručí vám zastavit na odpočívadle a dát si občerstvovací pauzu. Technické vymoženosti a bezpečnostní prvky motorových vozidel se stále vylepšují – podobně jako obměna vozového parku. A co vlaky?

Před třemi desetiletími jsem z Ostravy do Brna jezdila na studia stejnými vlaky, v jakých při cestě z Plzně do Prahy sedávám dnes. Stejné vlaky jezdí své trasy stejně rychle jako před třiceti lety a jediným rozdílem je tekoucí voda a toaletní papír. Pominu teď vlastní pohodlí, zejména když se občas svezu komfortním pendolinem.

Spíš je zajímavé, že technický pokrok se obloukem vyhnul nejen českým vlakům, ale i legislativě. Logika zdravého rozumu velí otázat se, proč jsou povinné bezpečnostní pásy v dálkových autobusech, ale ve vlacích se o nich žádná norma nezmiňuje. Každý má chytrý telefon vybavený mnohými aplikacemi, ale vlaky zaspaly v době telegrafu.

Jsou chráněny dvěma bezpečnostními systémy – sdělovacím a zabezpečovacím. Ten první vyšle signál o soupravě na cizí trati, druhý dokáže zastavit všechny vlaky poblíž. Proč se tedy navzdory tomu stále srážejí vlaky? Protože oba bezpečnostní systémy spolu technicky nekomunikují; každý totiž patří jinému majiteli – první dopravci, druhý Správě železniční dopravní cesty.

Odlišná terminologie

Rozdílný přístup k autům a vlakům vyjadřujeme i odlišnou terminologií. Viníkem autonehod je vždycky řidič, zatímco „vlaky se srazily“ nebo „vlak vykolejil“. Za nehodu však jako u většiny nehod na celém světě může člověk, tedy lidské pochybení. Od nepaměti se ví, že člověk je jenom chybující tvor, ale stále se pokoušíme tvářit, jako by všichni kolem nás pracovali stejně bezchybně jako robot.

Nevěříte? Potom počítejte se mnou. Jste-li strojvedoucím, máte práci srovnatelně náročnou, jako kdybyste řídili dopravní letadlo. Čtete-li vládní nařízení, které stanoví odpočinek pracovníků v dopravě, nechápavě zavrtíte hlavou. Délka směny nesmí přesáhnout třináct hodin, odpočinek mezi směnami má činit jedenáct hodin, respektive nejméně šest hodin, zajistí-li zaměstnavatel pracovníkovi lůžko. Jenomže vlak, kterým strojvedoucí přijede do místa ubytovny, mívá zpoždění, a než člověk usne v cizí posteli, už aby zase rychle vstával. Zopakuji ještě jednou: třináctihodinová směna plná naprostého soustředění. Už chápete, proč bourají vlaky?

K výše uvedenému přidejte přezíravost moderního člověka, který nadšeně zkracuje spánek na hranici vlastního vyčerpání. Následující informace přináší kniha britského neurovědce Mathewa Walkera Proč spíme. Lidský organismus potřebuje pro svou regeneraci 7,5 až 8 hodin každodenního spánku bez ohledu na pohlaví, věk, rasu, hmotnost, národnost či fyzickou aktivitu. Čím kratší a horší spánek, tím vyšší riziko úmrtí, horší fyzické zdraví, méně energie a pozornosti, větší zapomětlivost.

Vyšší pravděpodobnost nehody

Nedostatek spánku vskutku zabíjí. Kdo málo spí, nepozná na sobě, že mu něco chybí. Zvykne si na snížený výkon, nevnímá zhoršující se zdravotní stav. Tělo po pěti hodinách spánku je ve stejném stavu jako po požití alkoholu, má pomalejší reakce, sníženou pozornost, všestranný útlum. Pravděpodobnost nehody je třikrát vyšší.

Je hrozivé, že kdo způsobí nehodu po požití alkoholu, dopustí se kriminálního činu, zatímco kratší spánek řidičů a odpovědných zaměstnanců nikdo nezkoumá. Tisíce nehod se tak přihodí údajně bez příčiny. Totéž platí pro řidiče tramvají, autobusů, nákladních aut, pro lékaře, učitele, pro soudce, pro policisty.

Spánek nenahradíte žádnou drogou. Je zdarma a legální, nezpeněžíte ho, proto se o jeho kvalitu a délku nikdo nezajímá. „Lidé, bděte“ je znovu heslem dnešní doby, což platí stejně ve firmách, na dráze, na dálnici i na sociálních sítích. Stavte dálnice, tunely, koridory pro rychlejší vlaky.

Všechno na světě musí mít vyšší výkon a vlaky, firmy i lidé musejí ještě přidat. Odmítáte se pořádně vyspat? Mhouříte oči před tím, co je důležité? Tak se nedivte, až se zase někde srazí vlaky. Jen to nesvádějte na ty oře ze železa. Ptejte se sami sebe, jak dlouho a jak dobře spíte.

Autorka je prezidentka Unie rodinných advokátů, bývalá ministryně spravedlnosti

LN, 28.8.2020