Prvním, kdo přišel o řidičský průkaz, byl policejní prezident. Ponechme stranou, že si jej odebral sám. I na jeho případě je vidět, že jedna jízda může stačit k nasbírání všech 12 výchovných bodů. A rok můžete chodit pěšky, tedy nebudete-li policejním prezidentem.

Druhý zajímavý případ byl zaznamenán u cyklisty, který si po pár pivech ustlal na chodníku. Zranil sám sebe a zákon to hodnotí neobyčejně – minimálně 25 tisíc pokuty. Pro většinu národa nepochopitelné.

Třetí případ, který média zaznamenala, je parkování na místě pro invalidy. Ať již to byl slavný hokejista nebo řadový policista, oba zřejmě čeká zákaz činnosti na 6 až 12 měsíců.

Teoreticky nás ještě čeká jedna zajímavost. Až se někdo splete a za osobní auto si zapřáhne bržděný přívěs aniž by měl řidičské oprávnění skupiny „E“. Jízda bez příslušného oprávnění je totiž chápána jako nejnebezpečnější delikt. Nebo předjedete na přehledném úseku traktor v místě, kde je zapomenutá plná čára.

Nevynechám ani rychlost jízdy ministra vnitra na letiště, kdy rychlostní limity vzaly za své a diskuse se vedla na téma, zda potrestat toho, kdo to natočil.

Do bilance patří k drobné postřehy. Nejvíc mne zaujalo divení ministra dopravy, který se celou dobu stavěl do světla „otce“ novely. Divit se začal, když Jaromír Jágr na rovinu přiznal, že si nevšiml dopravní značky a úřad MUSÍ rozhodnout o zákazu činnosti. Jejda, pane ministře, to jste si všiml brzo!

Zákon všechny překvapil, ač ve sbírce zákonů byl zveřejněn mimořádně dlouho. Překvapil i státní správu. Všichni věděli, že městská a obecní policie vstupuje do hry, ale usměrnění její činnosti a poučení jejích příslušníků se nekonalo. Sami ředitelé tak iniciovali schůzku, aby se dohodli na nějaké toleranci a my nemuseli místo na silnici stále hledět na ručičku tachometru. Jejich radary tak budou mít nastaven práh rychlosti o 10% vyšší než rychlostní limit. Tak se již snad nestane, aby byl řidič pokutován za rychlost 51 km/hod., ale stále hrozí, že na displeji radaru bude svítit 71 a vy jste jeli 68. Rozdíl v postihu je dramatický. Neměl by ministr vnitra nebo dopravy vydat usměrnění, které přesně popíše jak pracovat s technickými prostředky a jejich tolerancemi? Měl, ale nevydal. Proto ta lidová tvořivost pánů ředitelů městských policií. Díky alespoň za ni.

Ministrovi vnitra se povedl i další kousek. O přestupcích policejního prezidenta rozhodl výtkou. I on je správní orgán, a tak se musí pohybovat v mantinelech zákona tam, kde je minimální hranice trestu. Dopravní přestupky ve většině případů rozhodují obce, kde panují sousedské vztahy. Zákonodárce, vědom si toho, jako protikorupční opatření nedal příliš mnoho prostoru pro správní uvážení. Uvidíme, co na to řekne ústavní soud. Jak jsme si na příkladu ukázali, jsou přestupky (jako třeba parkování na místě pro invalidy), kdy nelze jinak a i sympatickému a zodpovědnému řidiči musí úředník udělit velmi přísný trest. Pokud to neudělá, hrozí jemu samotnému trestní stíhání za zneužití pravomoci veřejného činitele. Ministr vnitra zřejmě o přestupcích policejního prezidenta opravdu nerozhodl. Jen vydal tiskové prohlášení, které se tak tvářilo, a byl to jen pokus, jak ze šlamastiky vycouvat. Rozhodnout by jste měl, je to Vaše povinnost, pane ministře. Po kritice následovalo další mlžení – prý to byl postih za neúctu k zákonu – na základě důkazů, které nepřišly od policie, prý nelze rozhodnout. Je to samozřejmě nesmysl. Rozhodnout lze. Otázka zní jak, ale bylo by to fér a právně čistější než teatrální odevzdání řidičského průkazu samotným hříšníkem.

Po tom, co byl sám natočen, jak jede po dálnici 170 km/hod., se veřejnost z úst ministra vnitra dozvěděla, že není vhodné, abychom se vzájemně udávali. Na spolupráci se slušnými občany je přitom postaveno celé soudní dokazování. V sousedním Rakousku se na odhalování silničních pirátů podílí všichni slušní lidé. Zkuste ohrožovat ostatní rychlou jízdou či nebezpečným předjížděním. Budete překvapeni, jak rychle se to policie od ostatních řidičů dozví. U nás však ministr vnitra celý problém vidí úplně jinak. K tomu není co dodat.

Pro řidiče kamiónů nastal další stres. Zákaz jízdy v pátek a přísný postih za jeho porušení. Chronický nedostatek parkovacích míst na dálnicích, a tak možnost volby. Zaparkovat někde úplně blbě – neumím si představit, co se bude dít, až na benzince vypukne požár a hasiči budou potřebovat rychle zasáhnout v prostoru, kde stojí 3x více kamionů, než kolik je parkovacích míst. Nebo řidič musí pokračovat v jízdě bez ohledu na zákaz jízdy. Sliby chyby. Tak lze jedině nazvat prohlášení ministra dopravy o budování nových parkovacích míst u dálnic.

Diskuse, která vypukla po zavedení zákona do života, měla probíhat v době jeho schvalování. Možná nemusely být schváleny absurdní tresty za dopravní přestupky, které nikoho neohrožují – překročení rychlostního limitu na prázdné dálnici apod. Možná mohl být méně represivní a více výchovný. Výhoda bodového systému je v jeho působení na ty, kteří opakovaně porušují pravidla. Dává jim prostor změnit své chování. Výchovná stránka však byla přemazána represí. Proto ty velké diskuse a mnoho nespokojenosti.

Ve světle nového zákona pak mám radikálně jiný pohled na dopravní značení. Omezení rychlosti na 30 tam, kde dopravní inženýr chtěl, aby auta jezdila opravdu 50, mělo být již ze silnic odstraněno. Padesátka na silnici s vyloučením chodců – proč? Několikakilometrové zákazy předjíždění v místech, kde se před lety stala jedna dopravní nehoda, nejsou neobvyklé. Dnes zde za předjetí traktoru hrozí okamžitý zákaz činnosti. Tady státní správa zaspala. Před účinností zákona mělo být vše pod taktovkou ministra dopravy zkontrolováno a odstraněno. Není.

Přesto vidím více kladů než záporů. Na silnici je bezpečněji. Nehod je méně, mrtvých je méně a o to na prvním místě šlo. Statistiky dopravních nehod posledních let sice vykazovaly mírný pokles i bez bodového systému, ale zejména počty mrtvých jsou ve srovnání s Evropou stále velmi vysoké. Kázeň bylo třeba vynutit. Filosofie bodového systému je správná. Je jen třeba odstranit nesmyslné tvrdosti, které jsem na příkladech shrnul, a zamyslet se i nad větším důrazem na výchovnou složku. Náš český systém trestů za dopravní přestupky je podle mého názoru příliš tvrdý. Zákaz činnosti za překročení rychlosti, kdy není nikdo ohrožen (Husákův případ) či za zastavení na vyhrazeném parkovišti (Jágrův případ) jsou dva příklady. Navíc proč udělovat trestné body, které mají být výchovné a směřovat až k následné červené kartě, když červenou kartu systém produkuje jinou cestou? Německý bodový systém je propracovanější, má bonusové body za účast na přednáškách, kurzech bezpečné jízdy a tím je daleko více výchovný. Doufám, že česká legislativa půjde cestou vylepšení a nikoliv zrušení. Byla by to chyba a konec nadějí na bezpečné české silnice.

(zkrácená verze byla uveřejněna v Hospodářských novinách 1.8.2006)

Autor, bývalý ředitel středočeské dopravní policie, je členem SNK-ED