To, v čem se globálně nacházíme nyní, tu již přinejmenším jednou bylo, i když v menším měřítku. Už v pozdní Římské říši měli svobodní občané spoustu volného času a bylo třeba dosáhnout toho, aby nebyl věnován společensky nebezpečné aktivitě. Vládci té doby přišli s řešením, které tehdejší římský satirik Juvenál charakterizoval jako „panem et circenses“, chléb a hry. Znamenalo to, že se občanům nabídlo jídlo a zábava; ta formou her, ať už gladiátorských, sportovních, či divadelních.

Do podobné situace a podobných problémů jako někdejší Řím se postupně propracovala moderní společnost. Od 19. století byl do někdejší role her posléze vedle kultury pasován zejména sport. Tato společenská funkce sportu (odčerpávat a regulovat přebytečnou energii občanů) posléze zastínila jeho původní funkce (umožňovat přípravu na přežití, či na válku). Ať je sport realizován aktivně, jako fyzická aktivita, či pasivně, divácky, výsledek je vždy stejný: zaplní se volný čas a ten se tím zneutralizuje.

Moderní doba přinesla změnu: občané fyzickou aktivitu hromadně nahrazují aktivitou mentální. Máme tím na mysli zejména jejich činnost na sociálních sítích. Ty také, jako sport, mohou mít řadu funkcí, ale určující zůstává lidi bavit. Ti se právě proto těchto aktivit účastní. A přebytečná energie tak může být odčerpána a usměrněna. Účast na sítích většinou jiný účel ani nemá. Lidé se odreagují, a přitom jejich příspěvky do diskuse zmizí nenávratně, ale bezbolestně v propadlišti času. Člověk se, jako v hospodě, pobaví se svými čtenáři, a tím to skončí. Veškerá možná aktivita se tak rozplyne do ztracena, člověk se vymluví, jeho psychická rovnováha je zachována a psychika zregulována do společensky přijatelných mezí.

Ideální by ovšem bylo, kdyby všechny hry, ať je jejich zdrojem sport, kultura, produkce veřejných sdělovacích prostředků, či internet, promyšleně vedly svoje recipienty k využití volné kapacity ve společensky optimálních aktivitách (např. dobrovolnictví), ale to je hudba přinejmenším, pokud vůbec, velmi vzdálené budoucnosti. Prozatím se musíme spokojit s tím, že budeme saturovat lidské potřeby tak, aby nemohlo docházet k výbuchům nahromaděné a nespotřebované energie.