Je pátek a já táhnu do města dost naštvanej, na velitelství Městské police. Proč!
Minulý týden jsem byl na zdravotní prohlídce, chodím tak jednou za půl roku a po mně šel jeden kamarád. Povídá, počkej na mě. Po chvíli se otevřou dveře ordinace a sestra na mě - pojďte dál. Von seděl dost zhroucenej na židli, paní dochtorka povídá - už jsem volala sanitu, má strašně vysokej tlak a gly asi 25 a snad počínající infarkt. Povídal, že tady má auto, já ho do něj nepustím, to si prostě na krk nevezmu.
Tak to jsem pochopil a vo co de. Kámoš povídá, auto mám na parkovišti pod Hotelem Vladimír, buď ho vodvez někam, anebo zavolej Městský policii, ať ho tam nechají stát. Služba kamarádovi je věc posvátná, tak volám za chvilku strážníkům. Vzala to jakási panička, plná ochoty a že mají dokonce nějakou nálepku na auto pro tyhle případy a že ať jsem v klidu.
No tak jsem v klidu byl asi 5 dní, kdy mi kámoš volá ze špitálu, že jsem se na to vytelefonoval a že mu panička volala, že má doma jakýsi přípis na zaplacení odtahu za hromady peněz a auto má někde ne skládce v Neštěmicích. Tak to mě naštvalo. Paničku policejní jsme našel a vysvětlují, co se stalo. A vona, já sem jim to řekla. Já jí zase asertivně říkám - vy jste to slíbila a nezařídila. Nakonec že si nepamatuje, ovšem všechny telefony jsou monitorovány, tak jsem požádal o přepis. Skončil jsem u šéfa, vysvětlil jsem mu situaci, ani nemrknul - Máte telefon na jeho manželku? Tak jsem mu ho dal, on jí povídá: Za deset minut čekejte před domem, přijede pro vás hlídka Městské policie, vemte sebou klíče od auta a papíry co vám došly.
Zavolal strážníka - Zajedete tam a tam, odvezete paní k autu, ať vám ho odemkne, auto s ní zavezte k domu, zaparkujete, vrátíte klíče a vezmete od ní složku papírů.
A na mě - Stačí to? Jo! Docela frajer, jsem si říkal! Jak jsem odcházel, tak jsem zaslechl, jak na tu slečinku řve, že si případně svoje nehtíky může leštit někde úplně jinde a že oni co slíbí, tak dodrží. Asi jsem jí velice značně pokazil víkend. Ale zase co se slíbí, to se fakt má dodržet.
A teď jsme u toho - chlap pochopí slib kamarádovi, chlapi když si plácnou, tak je to nade (nebo by mělo bejt) nad všechny smlouvy, ženskejm tohle naprosto nic neříká. Ale taky jak vidnou - i s úředníkem se dá jednat, ale musí mít človíček trochu vytrvalosti.

Trochu zase drbů o té druhé půlce, bez které se ovšem nedá žít a s ní taky ne
Moje žena a já chodíme dvakrát týdně na večeři do nějaké dobré restaurace. Nejdříve si dáme nějaký aperitiv a potom obvykle místní specialitu. Přitom si užíváme velice příjemné společnosti. Ona chodí v úterý, já v pátek.
Také máme oddělené ložnice. Její je v Brně, moje v Praze. Jak říkám, není nad šťastné manželství...
Rád beru svou ženu všude a vždycky se držíme za ruce. Kdybych ji pustil, šla by nakupovat.
Když jsem se ženy zeptal, kam by chtěla jít na výročí naší svatby řekla, že někam, kde dlouho nebyla. Navrhl jsem proto kuchyň...
Nechala si aplikovat v salonu krásy pleťovou masku z piešťanského bahna. Dva dny vypadala skvěle. Pak bahno opadalo.Všiml si toho i popelář. Ráno za ním běžela a volala, zda by ještě stihla odvoz. Vyklonil z okénka a řekl: "Ale jo, naskočte si!"
Podle statistik je manželství jednoznačně hlavní příčinou rozvodu.
Já se svou ženou jednou nemluvil dva měsíce. Nechtěl jsem ji přerušovat. Poslední hádku jsem přesto zavinil já. Když se mě žena zeptala, co je v televizi, odpověděl jsem, že tištěné spoje, obrazovka a prach...