Otřesná příhoda novoroční

Svědkové Jehovovi - sebepojetí
Svědkové Jehovovi nebo také jehovisté, kteří se považují za viditelnou Boží organizaci, věří, že jsou jedinou pravou náboženskou společností: Zasvětili se Bohu, Nejvyššímu, a ten s nimi poté uzavřel novou smlouvu jako s lidem svého jména… Pochopili, že celé křesťanstvo je ujařmeno pověrou, náboženstvím a kněžourskými radami a probili se ke svobodě tím, že opustili všechny náboženské sekty: katolickou, protestantskou, židovskou a jiné. Život jehovistů je přesně řízen a musí být podřízen kazatelské službě a hlásání. Jehovisté se od počátku vyznačovali extrémně protikatolickým a proticírkevním postojem. Křtem Svědků Jehovových je člen plně zapojen a školen v programu hlásání pro kazatelskou službu. V případě porušení předpisů může dojít k vyloučení. Účast na politických a kulturních podnicích je zakázána, stejně jako slavení mnoha svátků. Jehovisté důsledně odmítají krevní transfúze.

Těsně po vánočních svátcích došlo poblíže Ústí nad Labem k havárii osobního automobilu, ve kterém jeli dva mladší manželé a jejich devítileté dítko. Přivolaná záchranka je všechny odvezla do nemocnice, rodiče se z toho dostali brzo. Každý den návštěva dítka, všechno naprosto v pohodě, velice rychle se uzdravovalo. Až nadešel ten slavný den - půjdu domů. Dojeli pro něj, všechno spakováno, doktor předal otcovi propouštěcí papíry, ten se do toho začetl, ztuhnul ve tváři a začal se tvářit odmítavě a dal to přečíst matce dítka. Ta se zachovala uplně stejně.

Došlo k naprosto neuvěřitelnému stavu - rodiče prohlásili, že to už není jejich dítě, protože přijalo nečistou krev a navíc bez jejich souhlasu. Při havárii si holčina rozřízla nohu až do hlubokých žil, těžce krvácela a přivolaný lékař ze záchranky prostě konal, jak mu přikazuje Hippokratova přísaha. Navíc oba rodiče v komatu.

Tak z nemocnice odešli, dítko tam nechali, to se dostalo do psychického kolapsu, naprosto nic nechápalo, až skončilo na psychiatrii nacpané jakýmisi sedativy. Samozřejmě se to okamžitě rozkřiklo, tak pro dítě se shání pěstoun nebo opatrovník. Navíc dítě bylo jimi pokřtěno, takže s ním teď (po transfuzi) ostatní svědkové nesmějí promluvit ani slovo, ani se na něj podívat a to se týká samozřejmě i jeho rodičů. Docela těžkej pocit vykořeněnosti. Takovej psychickej masírunk a výplach mozku si nedokážu představit, navíc je ve všem silnější než mateřský pud. Motá se okolo toho kupa právníků, jedni žalují nemocnici, druzí zase rodiče pro zanedbání povinné péče a chudák to dítě. A nebo je mu líp, dříve třikrát týdně setkání svědků, žádné Vánoce, žádnej Mikuláš, žádný Velikonoce, žádný kino, žádný divadlo, prostě ńic, nic a ještě jednou nic. Taková parta by měl mít úřední zákaz počít potomka.

Pozn. B.: Existují u nás protidrogové poradny, tresty za přechovávání drog a nabídky nezletilým, ale nikdo se nezabývá "psychickými drogami" v podobě manipulujících demagogií různých sekt. Hovoříme o demokracii a svobodě, ale řada lidí nemá schopnost rozeznat pravdu od lži, která se za pravdu jen vydává s nenápadným cílem manipulovat s lidmi. Domnívám se, že jedním z úkolů demokracie je právě tyto lidi chránit a ne jen tak přihlížet, jak někteří samozvaní spasitelé světa manipulují s informacemi a pod pláštíkem všeobjímajícího Boha nenápadně ovládají myšlení lidí a dělají z nich ovce ve stádu bez vlastního názoru a slepě vedené ideologickým vůdcem. Na svědky postávající po Ústí s časopisem v ruce se teď u nás plive a nadává se jim, ovšem oni to nesou statečně a s úsměvem ve tváři, konečně jejich konání bylo beze zbytku naplněno.
Když se tak na to ovšem podívám podrobněji - jaký je rozdíl mezi Paroubkem a vůdcem sekty Jehovistů? Chovají se oba naprosto stejně a stejně se chová i to jejich nablblé stádo.

Když si tak vzpomenu na to dítě jehovistické kravaťácké (opravdu vídám velmi malé děti v kompletním oblečku, jak jdou v neděli na shromáždění místo na písek nebo do ZOO), tak snad už jsou lepší ty puberťáci ze Střekova. Pár dní tomu nazad se plácala kupa slečinek u nás na balkoně, von to balkon není, je to přístupová komunikace do bytu, ale to je jedno. Vláčejí furt sebou psa, takovou podivnou potvoru rasy velice neurčité, barvy taky neurčité, jinak dobrák od kosti, dříví bys mohl na něm štípat. Schovávám mu kostičky od kuřátek a to on dokáže velice ocenit.

Kravál na balkoně, Kateřina se tady hrabala doma v bednách se starýma hračkama, které už chci dávno vyhodit. Tak se jdu podívat, co ty adolescenti vyvádějí. A pomalu jsem sebou seknul, chundelatej bratr tam stojí a drží, oblečenej do dívčích bíločervěně puntíkovaných kalhotek, vystřižená díra pro ocas, na zádech mu sedí načinčaná Barbina, pod jeho břichem se svázanýma nohama, aby nespadla, a na krku růžový silonový šátek. Než jsem stačil skočit pro foťák, tak holky s tou potvorou zmizely.

A takhle s vyparáděným psiskem prosím chodila ta banda slečinek po horním Střekově. Každej vyděšeně kouká, diví se a to je přesně právě to vono, co ti haranti chtějí a potřebujou. Dokonce ho táhly po chodníku a jakýsi řidič ho periferním viděním zahlédl a tak se lekl, že najel na obrubník a prorazil si (snad a možná) přední gumu. Řval na ně jako pominutej a holky se samozřejmě mohly smíchy utlouct. To prosím docela beru, sranda musí bejt.