Věda není víra ani politika, ale souboj hypotéz

Covid jako medicínský problém přestává lidi zajímat. Dílem proto, že po dvou letech zájem klesat musí. Dílem možná kvůli přepjatému strašení či omikronu. Je-li ta mutace skutečně tak nakažlivá, jak se psalo zpočátku, a přitom moc neohrožuje životy lidí, člověk se s ní chtě nechtě smíří. Asi jako s mořským přílivem a odlivem.

Vlna omikronu k nám teprve proniká. Je otázka, nakolik ovlivní vztah populace k očkování. Kdo uvažoval s předběžnou opatrností či se jen vylekal, očkovat už se nechal. Kdo vakcínu odmítá zásadně, s ním omikron až tak moc nehne.

Když dorazil do Evropy, psalo se na webu, že jeden člověk nakažený omikronem nakazí dva další. Kdyby to tak opravdu bylo, je to ryzí ukázka geometrické řady. Našinec si vzal tužku a papír, vzpomněl si na školní matematiku a spočítal si, že při takovém šíření by bylo zasaženo celé lidstvo za nějakých 65 dnů, řekněme do poloviny února. Kdo viděl film Věc, sci-fi horor z prostředí základny v Antarktidě, kde vědci najdou mimozemský virus a na počítači modelují jeho šíření v populaci, ví, oč jde. Takže kdyby to běžný našinec vzal přepjatě, má před sebou dvě možnosti. Buď skočit z mostu, nebo to víceméně hodit za hlavu. Asi moc nepřekvapí, že „mezi lidmi“ vítězí varianta číslo 2.

Covid jako společenský problém se jeví jinak. Vlna omikronu může, ač lehce, postihnout tolik lidí, že naruší fungování státu, třeba zdravotní či sociální péči. Ale ani to „běžný našinec“ moc neovlivní. Možná i proto teď různé autority – ač se to zdá předčasné – uvažují už o době poté. Je těžké poměřit, nakolik jim to téma sugerují v otázkách novináři a nakolik ho nastolují sami experti, ale to téma je už „v luftě“. Ztělesňují ho otázky: co bude po omikronu? Kdy to celé skončí?

Biolog Václav Hořejší v LN přiznal, že jeho letní odhad byl přehnaný a ke kolektivní imunitě se nikdy nedostaneme. Zvolil opatrný pesimismus. Viroložka Ruth Tachezy v pátečních LN zvolila opatrný optimismus: „Musíme vydržet, pak už by snad měl být klid.“ Což lze vykládat různě. Myslí tím klid do příští covidové sezony, řekněme do listopadu, nebo klid už napořád, prostě konec?

V sobotu se k tomu velmi optimisticky vyjádřil hvězdný německý virolog Christian Drosten v rozhovoru pro Der Tagesspiegel. Tvrdí, že už během roku 2022 snad „přejdeme do endemické fáze a že pandemický stav půjde prohlásit za ukončený“. Budeme někdy opět žít jako před pandemií? „Určitě,“ odpovídá, „tím jsem si zcela jist.“

Co si má našinec přebrat ze situace, kdy se vědci ve svých odhadech tak liší? Jenže právě toto je podstatou vědy. Dva roky s covidem se na vnímání role vědy neblaze podepsaly. Oslabilo povědomí o tom, že věda je soubojem argumentů a hypotéz: ty, které se neosvědčily při střetu s realitou, jsou nahrazovány či doplňovány těmi, které skutečnosti a stavu poznání odpovídají lépe. Naopak posílilo přesvědčení, že věda je něco jako víra či nástroj politiky a jejích cílů.

Ale vše špatné je k něčemu dobré. Snad lidem dojde, jak scestné je paušální heslo „Řiďte se vědou“ šířené vyznavači kultu svaté Grety.

Kdepak. Vědu netvoří články víry, ale ověřování hypotéz. A vždy pracuje s otevřeným koncem.

LN, 17.1.2022