Rozumí se na dveře. Kdo jiný než covid?

Čísla letí nahoru. Co záleží na číslech! Rozhlédněte se kolem sebe, kolik z vašich známých to zase chytilo. Ze začátku, ve dvacátém roce, když to začalo, neznal jsem nikoho, kdo by covidem onemocněl. Loni jsem skoro neznal nikoho, kdo by neonemocněl, včetně mě a celé široké a daleké rodiny. Dnes je můj odhad více méně na půli cesty, počet mých známých postižených covidem je „větší množství než malé“, abych užil okřídleného výroku. Dva roky po památné oslavě konce covidu na Karlově mostě v Praze.

V červnu se v Praze pořádal veletrh Svět knihy. Potkal jsem tam spoustu lidí, mimo jiné i mého přítele Jaroslava, muže světaznalého a v životě praktickém nad jiné zkušeného. V celé té záplavě lidí on byl jediný, kdo měl obličej krytý rouškou. Byl v tom davu výjimečný. Avšak, podstatný detail: nikdo se po něm neohlížel, nikdo se nedivil. Představuji si, že kdyby v roušce přišel na Svět knihy v roce 1919, lidi by se po něm ohlíželi a možná by si mysleli, že dělá chodící reklamu nakladateli zdravotnické literatury. Můj známý se vrátil z Thajska a hlásil: roušky tam venku nosí všichni a kdo by vyšel ven, bylo by to, jako kdyby si zapomněl navléknout kalhoty. Kdyby se Svět knihy konal teď, v červenci, tedy o měsíc později, bylo by takových obezřetných Jaroslavů víc?

Po mě první závěr, takto v naší praxi vypadá koncept „život s covidem“. Hned tak se covidu nezbavíme. Že se šíří v letním horku? Kdepak je teorie o tom, že se v chladném vzduchu snáze vytvářejí kapénky vydechované páry a ty že snadněji přenášejí na delší vzdálenost viry a tím urychlují šíření infekce. On se, potvora, chová nevyzpytatelně. Víme o něm, nepopíráme jeho existenci, ale jaksi ho vytěsňujeme někam za hranice bezprostředního zájmu. Kdybych si měl tipnout, dočkáme se, že vláda doporučí roušky ve veřejné dopravě a zdravotnických zařízeních. Pak dál moc na pilu tlačit nebude. Tím méně, aby nutila povinnou vakcinaci. Jeden z mých aktuálně nemocných známých je Izraelec. Po pěti dávkách. Já se na podzim píchnout nechám, ale bez víry, že jsem mimo nebezpečí.

Podle někdejší fake news a nyní polooficiální verze covid unikl z laboratoře v čínském Wu-chanu. Říkám si, co by se asi dělo, kdyby se to stalo Američanům a virus utekl z některé z jejich laboratoří! Jak by celá OSN byla jak vroucí kotel plný hněvu a ulicemi světových měst by táhly milionové demonstrace a prostranství před americkými ambasádami by byla pomatlaná voskem ze svíček. Někdo by se možná na protest i upálil anebo aspoň by někde zlynčovali amerického turistu. Výsledek by byl stejný, museli bychom nějak s covidem žít, ale kdyby to byl americký virus a ne čínský, bylo by to jaksi dramatičtější.

Nemusíme mi připomínat, že ten Wu-chan financovali Američané. Taky čtu Aeronet.