Úmrtí Hany Horké, zpěvačky kapely Asonance, je v médiích široce komentováno jako produkt „antivaxerů“ . Spíše jde o setrvalý rozvrat společenských hodnot.

Syn zpěvačky Hany Horké, která zemřela s covidem ve věku 57 let, si vylil zlost na osobnostech, jež jsou známy svým odmítavým postojem k vakcínám proti covidu-19. Jan Rek je nepřímo obvinil ze smrti zpěvačky folkové kapely Asonance. Horká se s odkazem na argumenty jiných nechtěla nechat očkovat.

Vylít si zlost, jak to komentují média, je jedna možnost, jak celý případ nebohé Hany Horké pojímat. Mě na celém tomto příběhu (média informují již mnoho měsíců i na jiných „antivaxerech“, kteří se nakazili a zemřeli „s covidem“) připadá jako zcela zásadní něco úplně jiného a mnohem závažnějšího. Je to celková atmosféra ve společnosti, která byla dlouhé měsíce masírována tím, že očkování je jediný způsob, jak pandemii překonat. Již od poloviny roku se však objevovaly zprávy, že i očkovaní mohou být přenašeči viru, a naplno se to projevilo při loňské podzimní vlně, kdy se do nemocnic dostávali s vážným průběhem i lidé očkovaní. O nich se se začalo hovořit jako o těch, co nedostali „posilující dávku“, a dál se jelo v propagandě očkování jako jediné záchrany. Teprve varianta omikron prokázala nade vši pochybnost, že očkování ani prodělání nemoci nezabrání šíření viru, a dnes se testuje hlava nehlava každý, očkovaný i neočkovaný.

Státní moc ve většině států EU využila vakcinaci jako prostředek segregace společnosti na očkované, neočkované a ty, kteří nemoc prodělali. Výhody měli právě očkovaní a lidé po nemoci, neočkovaní se museli testovat, až nakonec v řadě států nastoupil proti neočkovaným lidem tvrdý teror. Rakousko zavádí povinnou vakcinaci, která bude vymáhána prostřednictvím pokut. Francie zůstává v pozici, kdy očkovaní mohou všude a neočkovaní nikam. Prezident Emmanuel Macron k tomu prohlásil, že chce neočkované naštvat (prý se to dá přeložit i jako vulgární výraz).

Právě v takové atmosféře segregace a pokřivených pravidel napadlo kdekoho, že „nejlepší“ je nemoc prodělat a mít potvrzení o jejím prodělání, a zbavit se tak zákazů vstupu do restaurací, divadel atd. Myšlenka „schválně“ se nakazit je principiálně a narovinu úplně pitomá a svědčí jen o tom, jak hluboce zásahy do normality společenského života posunuly měřítka toho, co je a co není normální. Nikdo neví, co případné nakažení provede s jeho organismem. Logické a naprosto správné je naopak vyhýbat se nákaze a zůstat zdravý.

K tomu je ale zapotřebí dodat tuto podmínku: společnost nesmí být segregovaná na očkované s výhodami a neočkované se zákazem pohybu. Právě tato politika totiž zrodila ideu „schválně se nakazit“ a po prodělání nemoci mít „štempl“ a moci chodit tam, kam můžou očkovaní. Ujala se mezi těmi, kteří odmítli očkování a metodu „nakažení“ vzali jako „náhradní variantu“.

S postupem času se navíc ukazuje, že už i lékařské autority nevidí v podmínkách šíření varianty omikron smysl masivní vakcinace, o povinnosti ani nemluvě. Dokonce i EMA – Evropská léková agentura – varovala před opakovanou vakcinací původními vakcínami, které se například v Rakousku prosazují jako povinné.

K očkování vydala dokonce zprávu i EMA – Evropská léková agentura. Evropská léková agentura (EMA) varovala před posilujícími dávkami vakcíny proti koronaviru. Pokud by se opakovaly v pravidelném intervalu čtyř měsíců, mohly by oslabit imunitní systém a způsobit u lidí únavu. Agentura doporučila, aby podání posilující dávky bylo sezonní –⁠ a to v zimním období, stejně jako u chřipky. .... Varování Evropské lékové agentury přišlo ve chvíli, kdy několik evropských států zvažuje pro své občany druhou posilující dávku vakcíny (celkově tedy čtvrtou), a to kvůli ochraně před variantou omikron.

Toto vše je součástí mediálního prostoru, a přesto zatím většina vlád včetně české trvá na „výhodách“ posilujících dávek očkování. Jen v takové společenské atmosféře se mohou lidé rozhodnout k „dobrovolnému“ nakažení covidem a poté - v případě souhry nepříznivých okolností - i zemřít.

V pondělí 17.1.2022 jsem sledoval Události, komentáře na ČT24, v nichž diskutující vesměs obhajovali masivní testování ve firmách. Na dolním proužku obrazovky přitom běžel nápis, že toto testování bude zdravotní pojišťovny stát 2 až 3 miliardy korun. Opravdu máme tolik peněz na rozhazování?

Převzato se svolením autora z JanBarton.blog.idnes.cz