Ve chvíli, kdy tyto řádky píšu, nasedl již Svatý otec do letadla, které z americké Filadelfie míří do Říma. Takže je doba vhodná k tomu, aby se tento celkem zanícený český bratr pokusil poněkud jeho návštěvu Nového světa ohodnotit.

Začněme s jejími kladnými částmi: Jde o prvního papeže v historii lidstva, který z tohoto světadílu pochází. I když tentokrát svou rodnou zemi z programu vynechal, touto návštěvou poukázal na to, že Spojené státy a Kuba, dvě země, které si už přes půl století nemohou přijít na jméno (jednou dokonce k vůli jejich sváru téměř vypukla nukleární válka), nyní představují jedno z mála míst na světě, které je možno popsat jako nadějné.

Řeč je o jednom papeži, který se kdysi živil jako buenosaireský barový vyhazovač nepohodlných hostů, který už nenosí červené střevíce, jezdí v malém Fiatu a odmítá žít v palácích. Jde tedy asi o prostého muže, který se už vypořádal s některými menšími problémy, ale na kterého daleko větší ještě čekají. Anglický výraz pro tento stav je mít kostlivce ve skříni, i když v tomto případě nejde o skříň vlastní ale o skříň církevní, tedy poněkud prostornější.

Kdyby šlo o církev daleko podřadnější, bylo by vše daleko lehčí, ale tady jde o jednu z těch vedoucích, která již po staletí udává světu určitý tón, i když občas tím způsobem, že se kacíři pálí veřejně na náměstí. Na druhé straně je tou jedinou, která je Organizací spojených národů uznávána jako trvalý člen-pozorovatel a jejíž hluboce věřící světu darovali takové hodnoty jako Sixtinskou kapli, hudbu Ave Maria a literaturu jako Meditace svatého Augustina.

Z těch kostlivců tím nejřinčivějším je nesporně přístup Svaté stolice k roli žen, i když hned za ním je zamlčování zpráv o zneužívání mladistvých. Nakonec však není toto zamlčování oficiálně schvalováno, zatímco bizarní přístup k ženám zamlčován je. Když byl papež nedávno tázán, zda se stále ještě jedná o vysvěcení žen, odpověděl zcela definitivně, že církev se v tom směru už vyjádřila negativně, a dodal, že “tyto dveře jsou uzavřeny”.

Před časem se jakýsi podnikavý člověk otázal amerických katoliček, kolik z nich praktikuje církví zakázanou antikoncepci: 86 procent z nich se přiznalo, že tak činí. A aby vše bylo ještě o něco více zamotanější, tak letos na cestě z návštěvy na Filipínách reportérka newyorských Timesů hlásila, že v letadle se papež zmínil o tom, že katolíci se prý nemají množit jako králíci. K tomu se pak jakýsi jiný žurnalistický šprýmař vyjádřil, že zatímco ten původní, svatý František, se zajímal o ptáčky, tento František se soustředí na králíky.

Mimochodem, fáma praví, že už během šedesátých let minulého století se katoličtí teologové připravovali na to, jak církev zruší zastaralá antikoncepční pravidla. Údajně však nakonec tehdejší papež Pavel VI. nápad vetoval; byly tu prý obavy, že takový postup by mohl “otevřít stavidla” a zpochybnit i jiné doktríny včetně papežské neomylnosti.

Ovšem katolická autorka Patricia Miller ve své loňské knize Dobří katolíci: bitva ohledně potratů v katolické církvi tvrdí, že “udržování tradiční rodiny, ve které muži vedou svět mimo svůj domov, zatímco ženy jsou upoutané na něj skrze požadavky malých dětí a opakované těhotenství, je klíčovým zájmem katolické církve.”

To vše jen tak náčrtem jako důkaz toho, že zpátky ve Vatikánu se papež František po svém bouřlivém přivítání v Novém světě rozhodně nudit nebude.