Broumovský výběžek je u nás poslední roky oblastí s největším počtem útoků vlků na domácí zvířata. Navrátivší se predátor se tak stává ekonomickou a bezpečnostní hrozbou pro místní.

Od svého narození žiji v malém městě na kladském pomezí v podhůří Krkonoš a Orlických hor, jejichž spojnicí jsou hory Jestřebí. Je to nevysoké pohoří, jehož nejvyšším vrcholem je Žaltman (740 m n.m.). Ještě v katastru naší obce začíná v lesích Chráněná krajinná oblast Broumovsko. Jako děti jsme si v lesích často hráli, chodili jsme na dobrodružné výpravy např. do pevností prvorepublikového opevnění či prostě jen na houby. Desetileté dítě nemělo problém jít houbařit samo. Nyní mám sám malé děti a už teď vím, že si do lesa hrát chodit samy nebudou. Před pár lety se na Broumovsku usadil vlk a Jestřebí hory jsou v této chvíli jeho krajní výspou.

Je známo, že děti milují pohádky. Vlci v takových pohádkách často vystupují. Je signifikantní, že jim připadají spíše ty negativní role. Předkové jim je ale na druhou stranu určitě nedali po nějakém konkurzu na roli zloducha, ale na základě zkušeností. Zejména holčička má dnes hrůzu, když chceme jít na procházku či na houby do lesa. Dá nám pak hodně práce ji v klidu přesvědčit. Většinou zabere až to, že se ozbrojíme alespoň pořádnými holemi „na vlka“ a že ji tatínek ochrání. Popravdě si ani nechci představovat obranu rodiny proti smečce vlků s pouhou holí.

Proč to popisuji? Ve společnosti zejména městských teoretiků panuje přesvědčení, že vlk je užitečný, že není člověku nebezpečný a že je přirozené, aby v přírodě byl. Ano, to přirozené samozřejmě je, ale v přirozené přírodě, nekulturní a řídce osídlené krajině. Není v pořádku, že se vlci prohánějí po zahradách domů a chalup. Není v pořádku, že nemají z člověka respekt. Není v pořádku, že se nebojí ani světlic a petard.

Zatím škodí „jen“ na zvířectvu. Nejčastější obětí jsou ovce, ale napadají tu bez problémů i skot (letos již přes 30 zabitých telat jen na Broumovsku) nebo koně. Téměř zdecimovali evropsky významný chov muflonů v Machově. Místní se logicky ptají, jestli má smysl tady dál hospodařit, když jim plody práce likvidují vlci. Lidé se bojí, protože vědí, že je jen otázkou času, než se stane neštěstí. Pokud šelma ztrácí plachost, je člověku nebezpečná a ztrácí i svoji užitečnou a přirozenou funkci v ekosystému. Před pár týdny potkala v osm hodin večer starostka Hynčic paní Věra Hermonová vlka u sebe na dvorku. Koukali na sebe ze dvou metrů. Je nejvyšší čas začít přemýšlet o zrušení zákazu lovu. Minimálně by nemělo být trestné, když zastřelí hospodář vlka u sebe na dvoře nebo když mu napadá stádo v ohradě. Vlci musí mít z člověka respekt. Jiná cesta není. Ohradníky ani psi nejsou řešení, protože pořádně nefungují, ač to milovníci divočiny z měst často opakují jako mantru. Stačí si představit nadšení takových rádoby ochránců z Prahy, kdyby jim smečka vlků běhala po Riegerových sadech, Stromovce nebo v Prokopském údolí. Velice pochybuji, že by ji tam nechali volně pobíhat.

Vlk není mazlíček z kresleného seriálu. Je to predátor a konkurent člověka na vrcholu potravního řetězce. Není důvod jej u nás přehnaně chránit a podporovat. Zhruba sto padesát let tu nežil a předkové dobře věděli, proč jej vytlačili. Není nikterak ohrožený. Má dost životního prostoru dál na severu a východě od našich hranic. V Bělověžském pralese, ve finských lesích, na Sibiři atd. Tam všude je nízká hustota osídlení a velké plochy divoké přírody. Tam je jeho místo a tam bude plnit svoji funkci. U nás logicky jen škodí, protože si stejně jako straky, sojky, kuny nebo různí další živočichové zvykl na to, že se u lidí vždycky dobře nažere s minimálním úsilím a nulovým rizikem. Je to jako chtít po člověku, aby šel s kopím ulovit divočáka, když si může jít koupit krkovičku k řezníkovi.

Nechci do lesa chodit jenom s kvérem u boku a nechci se dočkat toho, že na naší zahradě spatřím vedle srnce, lišky, zajíce nebo jezevce jednoho dne také vlka. Skutečně nechci.