Tak už tu zase máme volby, ve kterých si máme vybrat mezi dvěma variantami, přičemž ani jedna nestojí za moc. A opět se kolem nás ozývá, že je třeba si ze dvou „zel“ vybrat to „menší“. Podle mne je to však cesta do pekel.

Nicméně si za to můžeme sami. Teda my voliči. Už před časem jsme totiž na hru výběru podle pravidla „menšího hra“ přistoupili, a tak si politici zvykli na to, že pro volební vítězství nemusí být lepší než jejich konkurenti, ale stačí, když nebudou tak špatní. Což se logicky musí odrazit na kvalitě politické reprezentace, která z voleb vychází. Je to zkrátka bída...

Nicméně to není jediný důvod, proč je podle mne volba „menšího zla“ špatná. Ne vždy je třeba jasné, které to „zlo“ je opravdu „menší“. Platí to i pro finále těchto prezidentských voleb. Na jedné straně stojí Andrej Babiš, kterého lze označit za „zlo zjevné“. Důvodem je celá řada jeho škraloupů, mezi které patří i to, že si až příliš zadal s komunistickým režimem. Nicméně to samé udělal i jeho protikandidát Petr Pavel. Ten je však prezentován jako někdo, kdo činil po tři desetiletí pokání, a tedy mu má být odpuštěno. Podle mne je to však člověk, který vždy oddaně a uvědoměle slouží režimu, který zrovna vládne. A kdyby Česko ovládli Marťané, tak bude stejně oddaně sloužit i jim a snad by si i nechal voperovat anténky. Věřit se mu zkrátka nedá.

Někdy také lidé nebezpečnost onoho „menšího zla“ podcení a ono se později ukáže být „zlem větším“. A protože taktiku výběru „menšího zla“ použila řada voličů současné vládní koalice i při minulých parlamentních volbách, je na místě se ptát, jestli byl jejich tehdejší odhad správný, a tedy jestli je současná vláda lepší než ta předchozí.

Co se týká hospodářské a sociální politiky, tak mezi nimi velké rozdíly podle mne nejsou. Obě vlády byly vystaveny krizovým situacím a obě je nedokázaly řešit jinak, než tištěním peněz a jejich rozdáváním lidem. Proto si nemyslím, že bychom na tom byli nějak zásadně lépe nebo hůře, i kdyby volby dopadly jinak a vládl by Andrej Babiš. I on by totiž spustil rotačky peněz (respektive by je po svém předchozím vládnutí ani nezastavoval) a poslouchal Petra Fialu, jak mu ve sněmovně spílá, že energetickou krizi neřeší a naši zemi jenom zadlužuje, místo aby Česko vystoupilo ze systému emisních povolenek a přes Lipskou burzu prodávalo jen přebytky vyrobené energie.

Obě vlády spojuje také to, že mají své kauzy. Což ovšem není nic výjimečného, protože za celou dobu existence České republiky tu snad nebyl jediný kabinet, u kterého by některý z jeho členů v něčem nelítal. Nicméně jeden podstatný rozdíl mezi vládou Andreje Babiše a Petra Fialy tu podle mne přeci jenom je. Ta předchozí se totiž nikdy nechystala k tak zásadnímu omezení základních demokratických svobod, o jakém uvažuje ta současná. Ta se totiž netají svým záměrem zavést cenzuru, vydržovat si provládní média a novodobým Bretschneiderům platit za dohled nad tím, zda někdo neříká to, co říkat nemá. Takže která vláda je „menší zlo“? Ta, jejíž politici zneužívají moc k tomu, aby mohli hrnout pod sebe měrou nepřiměřenou, nebo ta, která omezuje svobodu slova. Odpovědět si musí každý sám.

Dle mého soudu je však nejlepší nedělat kompromisy a odmítnout obojí. Volba „menšího zla“ přináší z dlouhodobého pohledu totiž vždy „zlo větší“. A někdy dokonce i z toho krátkodobého. Ideální je tedy nevolit „zlo“ vůbec. Což v případě, kdy lze vybírat jen ze dvou špatných variant, znamená nedat hlas nikomu. A to je i moje volba pro prezidentské finále. Je mi samozřejmě jasné, že jeden z kandidátů nakonec zvolen bude a na Hradě tedy usedne někdo, koho bych tam nejraději neviděla. Ale myslím, že to přežiju. Respektuji přitom každého, kdo hlasovat bude. A je mi jedno jestli pro Petra Pavla nebo Andreje Babiše. Oceňuji však ty, kteří tak učiní z jiného důvodu než proto, aby nevyhrál ten druhý.

Zatím se však zdá, že právě to má být rozhodujícím kritériem výběru jednoho z kandidátů pro celou řadu voličů. Je to vidět na sociálních sítích a v internetových diskuzích. Příspěvky těchto lidí jsou nezřídka plné hysterie a nenávisti namířené vůči protikandidátovi a jeho voličům. Nedokáží se zkrátka smířit s tím, že někdo hlasuje jinak, než si přejí oni. Někteří přitom mají plná ústa demokracie. Čímž dávají najevo, že evidentně vůbec netuší, co to slovo vlastně znamená. Demokracie je totiž mimo jiné o respektu k názorům druhých. Zkrátka ten, kdo volí jinak, není ani vidlák, ani namyšlený blb z Prahy, stejně jako není ani kobliha a ani lepšočlověk. Má jen jiné vidění světa, řeší jiné problémy, má jiné starosti, a tak logicky preferuje někoho jiného. Respektujme to prosím.

Demokracie je však také o respektu ke každému, kdo nechce dělat kompromisy, které jsou z jeho pohledu nepřijatelné, a rozhodl se pro finále prezidentské volby využít třetí možnost.

Právo nevolit...