Jakkoli mám sklony spíše k optimismu, obávám se, že výsledky letošních voleb do Poslanecké sněmovny budou tragické. Obávám se, že Strana přímé demokracie Tomia Okamury dostane mnohem více hlasů, než většina politiků a žurnalistů očekávala. Obávám se, že může dosáhnout i dvojciferného výsledku, a pokud se mýlím, budu se v sobotu večer velmi radovat.

Kritici mají pravdu, že Tomio Okamura se veze na protiimigrační vlně. Na migraci máme různé názory, nicméně jednu je nutno Okamurovi přiznat: Mluví jasně a jednoznačně. Vláda nepodnikla žádný krok, který by imigraci do České republiky usnadnil, a žádné davy muslimů k nám neplynou. Přesto se domnívám, že jak strany vládní koalice, tak opoziční strany podcenily důležitost tohoto tématu v letošních volbách.

A téma je to důležité, ne že ne. Publicisté se často pozastavují nad tím, jak jsou Češi „protiuprchličtí“, když tu téměř žádné uprchlíky nemáme. Jenže občané nejsou hloupí, sledují, co se ve světě děje, a ať už na základě pravdivých informací, nebo na základě značně přestřelených „zpráv“ na internetu celkem správně usuzují, že státy, které mají silnou muslimskou menšinu, mají také velký problém. Nicméně jde o složitý fenomén, jehož krajní póly nemají společného téměř nic. Co má společného bohatý „uprchlík“, který se dostane do Evropy na jachtě a pak si koupí unijní pas na Maltě nebo na Kypru, s rodinou, která přišla o vše a po záchraně holých životů se horko těžko dostala do Řecka?

Ano, jsem proti „politice otevřených dveří“, ale i v naší politice musí zůstat místo pro soucit s těmi, kteří ne vlastní vinou o vše přišli. Nemůžeme se hermeticky uzavřít – třeba jako Saúdská Arábie. Povolení k pobytu ovšem vydávejme pouze těm, kteří jsou ochotni se integrovat.

Problém Tomio Okamury je v tom, že pro soucit nenechává místo.

Pak je tady ještě druhá otázka, která s migrací přímo nesouvisí. Je to otázka „přímé demokracie“.

Řeknu to rovnou: Přímá demokracie by pro nás byla cesta do pekel. Pokusím se zdůvodnit, proč.

Připomeňme si nejprve základní princip zastupitelské (tj. nepřímé) demokracie: Víme, že obec, město, kraj, stát musí řešit složité otázky, ke kterým nelze zaujmout kvalifikované stanovisko, pokud studiu těchto otázek nevěnujeme spoustu času a energie. Volíme si tedy zastupitele, o nichž předpokládáme, že budou lidsky a občansky poctiví a kteří budou schopni o daných otázkách kvalifikovaně rozhodovat.

Proto je důležité sledovat, nejen co si daný člověk myslí a jaká stanoviska zaujímá k jednotlivým problémům, ale i to, zda je to poctivý člověk, který nelže a nekrade. Někdy jsem dal ve volbách hlas někomu, s kým tak docela nesouhlasím, ale u nějž jsem měl velkou naději, že bude jednat charakterně.

Obecní a městská zastupitelstva, a tím spíše vláda, často řeší nejednoznačné otázky. Vládě mnohdy právem vyčítáme, že myslí jen v rámci čtyřletého volebního období. Některá opatření mohou mít zpočátku zdánlivě negativní efekty a jejich správnost se může projevit až po letech. Je to, jako když zasadíte pomalu rostoucí strom. Radost z něj budou mít až vaše děti či vnuci.

Co do této situace vnese přímá demokracie a „odvolatelnost politiků“? To, že se neprosadí nic smysluplného. Už za současného systému například policie obvinila celé zastupitelstvo Jaroměře, že v něčem nevybrali nejlevnější nabídku. Naštěstí to tam tehdy dobře dopadlo, ale z pražské politiky, do které jsem díky členství v krajském výboru KDU-ČSL trochu viděl, vím, že mnohdy politici nechtějí udělat správné rozhodnutí, přestože ho znají, protože to znamená čelit žalobám nevybraných firem nebo nějakých aktivistů. Teď si představme, že do toho přijde „přímá demokracie“. To už nikdo nebude dělat žádná rozhodnutí. Mnohdy totiž náprava vyžaduje rozhodnutí nepopulární. Kdo ho udělá, bude okamžitě odvolán. Jaký bude výsledek přímé demokracie? Místo toho, aby rozhodovala kvalifikovaná menšina, tj. zvolení zástupci, bude rozhodovat nekvalifikovaná většina. Pán Bůh s námi!

Pro přímou demokracii se často argumentuje Švýcarskem nebo Islandem. Pro mě je Švýcarsko výjimkou, která potvrzuje pravidlo; třistatisícový Island si při své velikosti může přímou demokracii dovolit. Švýcarský systém se rodil po celá staletí. Švýcaři ovšem dobře vědí, že pomocí referend lze řešit jen některé otázky, na které je smysluplná odpověď ano – ne. Ne všechny otázky jsou takové. Na mnohé je správná odpověď „ano, ale“ nebo „ne, ale“. O takových otázkách těžko rozhodovat v referendu.

Nicméně lidé se (právem) děsí složitosti dnešního světa a Tomio Okamura je někdo, kdo říká, že se s nimi lze vyrovnat pomocí „přímé demokracie“. Výsledkem bude, obávám se, že tu budeme mít místo jedné nesystémové strany (komunistů) hned dvě.

Skutečnou příčinou naší politické bídy je nedostatek sociálního kapitálu. Přeloženo do češtiny: Nedostatek důvěry mezi lidmi. To je ale něco, co už se nedá řešit politickými prostředky. Chce to nejprve si zamilovat pravdu a poctivost. A pak vyhledávat schopné a poctivé lidi a prosit je, aby kandidovali.