27.6.2022 | Svátek má Ladislav


ÚVAHA: Neustoupíme – na věčné časy a nikdy jinak!

16.12.2021

Za bolševika byly volby otázkou desetin přesahujících 99 procent a ve vládnoucí KSČ byly (často nuceně) milióny (ne)příznivců. O vládě se nediskutovalo a platilo heslo „se Sovětským svazem na věčné časy a nikdy jinak“ a zničujícímu imperialismu se neustupovalo.

Dalo by se říci, že to je jen kuriozitou, když téměř opoziční strana, která ve volbách tak tak uspěla, přesto se svými pouhými čtyřmi poslanci a členskou základnou čítající 1200 členů diktuje sestavení vlády a zejména zahraniční politiku. Bohužel není to jen světová podivnost, ale i problematický fakt české současné politiky. Opodstatnění, že v minulých volbách měla strana desítky procent, je stejně málo přesvědčivé, jako by i KSČM chtěla účast ve vládě, když ve všech minulých volbách plně uspěla.

Vyvstává nebezpečí, že tato menšina svoji diktátorskou politikou vystřídá působení Bursíkových šesti poslanců zelených, kteří tehdy také prosadili tři ministerstva a svým působením ochudili a dodnes ochuzují voliče vnuceným zákonem o podpoře obnovitelných zdrojů. Stejné nebezpečí zbídačení občanů tak hrozí prosazením Zeleného údělu, a to ve vazalství pod Německem řízené Evropské unie. Navíc s velkou drzostí prosadila tato menšina do nominace na ministra zahraničí tragicky slabého kandidáta, který se tak veřejně projevil už jen ve svých rozhovorech. Je vlastně truchlohrou, že si byli natolik jistí sami sebou, že vůbec o zamini usilovali, když si byli vědomi, že žádným důstojným uchazečem nedisponují, a je přímo demokratickou pohromou, když svojí neústupností tak prosazují neblahé doby diktátu.

Zůstávají tu tak nevyřešené záležitosti ve smyslu, jestli má kvůli tomu, že prosazují tak spornou volbu, premiér z jiné strany politicky krvácet, jestli mu prezident svým rozhodnutím vlastně nevyšel vstříc a jakou cenu bude platit celá země, pokud kvůli odporu minority budeme delší čas bez ministra zahraničí. A stejně zůstává otázkou, kdo bude řídit českou diplomacii, jestli to bude skutečně jen a jen pod rozhodnutím strany, která skutkově ani programově u voličů neuspěla, a jestli to nakonec dočasně nepřevezme osobnost, která se ještě nedávno ukrývala pod vlajkou teroristické bojůvky Antifa a nyní ubezpečuje, že „neustoupíme“!

Stali jsme se rukojmími informační vřavy. Nejprve kazatelé rozšířili stovky náboženství, někdy málo mírumilovných a přetrvávajících dodnes. Media napomohla nepříčetným řečníkům povznést životaschopnost fašismu či komunismu, jejichž zločinecké záměry se uskutečňovaly, jen když se jejich podřízení otrocky podrobili autoritám. Nově rozšiřující se internet napomohl zvítězit Talibánu, a to dokonce bez boje. Dostupnost internetu pro kohokoli umožnila rozšiřovat fámy (a tzv. fake news), čímž se internet stal se nástrojem jak bezmocných, tak i všemocných. Stále platí pravidlo českého pastora V. Šimerky o síle přesvědčení, to že jen jednou slyšená informace je nejdůvěryhodnější, a o síle médií, že tisíckrát opakované lež se může stát pravdou. Posledně se tak stal hnací silou placené migrace hledající lepší živobytí.

Stejně tak obava o lepší budoucnost podpořila náboženství oxidu uhličitého - stoupence víry v klimatické změny. Ten se ne vlastní vinou stal pachatelem všeho zlého, může za oteplování i ochlazování, za prudké lijáky včetně záplav, za sucho a neúrodu, tornáda, kůrovcovou či sněhovou kalamitu, lesní požáry a možná i migraci. Je známé, že vodní pára má na klima planety mnohem větší vliv, ale bojovat s ní by prostě byl nesmysl, zatímco s CO2 je možné vést fiktivní válku podobně jako v orwellovské Eurasii. Zapomenulo se na další polutanty, prachové částice vznikající v dopravě třeba jen otěrem pneumatik, prašné odpady při výrobě cementu a vůbec ve stavebnictví, plastové mikročástice téměř všude, atd.

Pokud se plánovaný Zelený úděl a připravované servilní akceptování sjednocené hrozby CO2 rozjede naplno, první obětí budou právě mladí lidé, jejichž rodiče ztratí práci, když upadnou do energetické, ekonomické a všeobecné chudoby bez možnosti cestování, leda snad na kole, ale i to se možná stane luxusem. Bude odlišné se uskrovnit z platu obyčejného dělníka vůči valorizovanému platu poslance, který o tom rozhoduje.

Zažili jsme různé režimy či ideologie, někdo tomu fanaticky propadl, někdo na tom vydělal, někdo chtěl jen mít klid a tak je tomu v politice i dnes. Stejně je tomu i s klimatickou změnu ovlivněnou lidskou činností - někdo na tom vydělá, někdo tomu může věřit, ale moc dobrého to přinést nemůže. Jen doufejme, že se nestane předsedkyně EK Ursula von der Leyenová ředitelkou Zeměkoule a českým ministrem zahraničí vnucený politik bez vlastní představy, co je a co není dobré pro vlastní občany.