Na známém právnickém blogu Jiné právo, který je místem setkávání předních českých právních teoretiků, zejm. z oblasti evropského a ústavního práva, se rozvinula zajímavá diskuse o otázce, zda je prezident povinen ratifikovat mezinárodní smlouvu, s jejíž ratifikací parlament vyslovil souhlas. Jasně většinovým názorem je, že ratifikovat mezinárodní smlouvu, s jejíž ratifikací Parlament vyslovil souhlas, není prezidentovou povinností. Takovou smlouvou je i tzv. Lisabonská smlouva.
Diskuse se rozvinula kolem článků Vojtěcha Šimíčka a Zdeňka Kühna. Tyto texty jsou dostupné zde a zde. Níže uvedeme několik citátů z článků a diskuse pod nimi:

Vojtěch Šimíček:
Ústavní úprava je k tomuto problému značně kusá...Z čl. 10 ve spojení s čl. 49 Ústavy ČR plyne, že k ratifikaci některých mezinárodních smluv je třeba souhlasu obou komor Parlamentu. Samotnou ratifikaci provádí prezident republiky [čl. 63 odst. 1 písm. b) Ústavy], který také mezinárodní smlouvy sjednává. Zatímco sjednávání mezinárodních smluv může přenést na vládu (nebo s jejím souhlasem na jednotlivé členy), v případě samotné ratifikace se jedná o výlučné a nepřenosné právo prezidenta...
Podpis (resp. jeho absence) prezidenta republiky na mezinárodní smlouvě má však zcela jiný význam, než jako je tomu u vnitrostátního zákona. V případě mezinárodní smlouvy totiž teprve podpisem prezidenta republiky je definitivně projevena vůle státu přijmout závaznost smlouvy.
Dospívám proto k závěru, že prezident republiky skutečně může odmítnout podpis sjednané mezinárodní smlouvy, a to i přesto, že s ratifikací předtím vyslovil souhlas Parlament.

David Kosař:
Plně se ztotožňuji s názorem Vojty Šimíčka.

Tomáš Sobek:
Ústava mluví o tom, že parlament dává prezidentovi SOUHLAS K ratifikaci. To naznačuje, že vůle k ratifikaci je primárně na straně prezidenta a parlament mu k tomu pouze dává zelenou.

Petr Bříza:
... výhoda jazykového výkladu opravdu stojí na straně příznivců prezidentovy diskrece ve věci ratifikace. Souhlas zkrátka není pokyn ani příkaz. ... Pokud má však prezident aspoň trochu racionální důvod, proč neratifikovat, pak tak činit nemusí. Skutečnost, že LS byla odmítnuta Irskem v referendu je důvodem, který požadavek racionality dle mého naplňuje měrou vrchovatou, ale dovedu si představit i důvody mnohem subtilnější.

Kateřina Machová
... prezident může odmítnout ratifikovat mezinárodní smlouvu a to bez jakéhokoli „postihu“. Můj závěr vychází ze zkušenosti. V roce 2004 odmítl prezident ratifikovat (resp. neratifikoval, s tím, že může kdykoli tak učinit) Dodatkový protokol k Evropské sociální chartě zakládající systém kolektivních stížností, a to přesto, že k němu dal Parlament souhlas.

Výňatek z „vysvětlení“ Kanceláře prezidenta republiky: ... „Souhlas Parlamentu je však pouze obligatorní podmínkou ratifikace Ústavou vymezených mezinárodních smluv, nikoli ratifikací samotnou. Proto, je-li po hlasování Parlamentu zřejmé, že nějaká mezinárodní smlouva je předmětem odporu sice menšinové, ale nikoli nevýznamné části politické reprezentace státu, je třeba znovu uvážit, zda by taková smlouva i přesto měla být ratifikována. Tato pravomoc přísluší prezidentu republiky. ... Prezident republiky není při rozhodování o ratifikaci mezinárodní smlouvy vázán žádnou lhůtou.“...

EUportal.cz