UDÁLOSTI: Změna volebního systému je obezlička
Přes útěšné řeči nejrůznějších odborníků je zjevné, že se Česká republika octla v zatím nejhlubší politické krizi za svou krátkou existenci. Hledat cestu ven bude velmi náročné. Cesta z krize, jako každá smysluplná politika, vyžaduje dvojí: jednak většinově přijatelné řešení a jednak konsensus ohledně technických prostředků, jak ho dosáhnout. Hlavním rysem situace ve volební kampani i po ní bylo a je, že chybí většinová vůle i konsensus ohledně techniky, jak k ní dospět. Jak jinak lze hodnotit situaci, kdy se prezident, který by z logiky své funkce měl být při hledání konsensu rozhodující figurou, těsně před volbami nepřímo, ale celkem jednoznačně zapojí do volebního boje na jedné z obou soupeřících stran! Konsensu může přece napomáhat jen ten, kdo má oboustrannou důvěru.
V patové situaci bývá zvykem hledat jednoduchá, zázračná, formální opatření, která ji pro budoucnost vyloučí. Jedním z nich je změna volebního systému. O něco podobného se kdysi pokusily strany opoziční smlouvy, Ústavní soud jejich návrh, který dosavadní poměrný systém obezličkou velmi přibližoval většinovému, z dobrých důvodů podstatně seškrtal. Přesto dnes volíme poněkud jinak, než bezprostředně po roce 1992. Úprava mírně zvýhodňuje silné a znevýhodňuje slabé strany. Paradoxně na ni teď doplatili malí potenciální souputníci ODS, jednoho z iniciátorů někdejší změny. Ačkoli součtem hlasů získali víc než KSČM, KSČM díky své větší síle a tomu, že její podpora je rovnoměrně rozložena po celé republice, má teď o 7 mandátů více, než činí součet mandátů KDU-ČSL a zelených.
Má teď smysl hovořit o radikální změně volebního systému např. z poměrného na většinový? Problém je v tom, že něco jiného znamená většinový systém v zemích, kde platí po mnoho desetiletí či dokonce po pár staletí, a něco jiného je zavádět jej narychlo jako záplatu na nedostatky v politickém životě společnosti. V tomto druhém případě, pokud jde o snadnější prosazení silné společné politické vůle, bude např. většinový volební systém britského typu jen maskovat její nedostatek. A navíc, díky tomu, že chybí politický konsensus k jeho prosazení (zásadní změna volebního systému ve volbách do Poslanecké sněmovny si žádá změnu ústavy) je zcela ireálné ho prosadit. Jediná možnost pak je změnu očůrat způsobem, jako se to stalo v době opoziční smlouvy. Ústavní soud by na to nepřistoupil a obávám se, že ani prostá většina, potřebná k odhlasování nového volebního zákona v tomto směru by se v nové Poslanecké sněmovně nenašla.
Pokud česká politika zabředne do neplodných tahanic o volební zákon nebo pokud se komunistům podaří prosadit svou na oko smířlivou a všeobjímající představu o nové Národní frontě (v což příliš nevěřím), podstatně stoupne otrávenost české veřejnosti. Čistým řešením jsou nové volby. A pokud změna volebního zákona, pak (zde se asi kupodivu shodnu s komunisty) k původní polistopadové verzi.
Mladá fronta Dnes 5. června 2006
V patové situaci bývá zvykem hledat jednoduchá, zázračná, formální opatření, která ji pro budoucnost vyloučí. Jedním z nich je změna volebního systému. O něco podobného se kdysi pokusily strany opoziční smlouvy, Ústavní soud jejich návrh, který dosavadní poměrný systém obezličkou velmi přibližoval většinovému, z dobrých důvodů podstatně seškrtal. Přesto dnes volíme poněkud jinak, než bezprostředně po roce 1992. Úprava mírně zvýhodňuje silné a znevýhodňuje slabé strany. Paradoxně na ni teď doplatili malí potenciální souputníci ODS, jednoho z iniciátorů někdejší změny. Ačkoli součtem hlasů získali víc než KSČM, KSČM díky své větší síle a tomu, že její podpora je rovnoměrně rozložena po celé republice, má teď o 7 mandátů více, než činí součet mandátů KDU-ČSL a zelených.
Má teď smysl hovořit o radikální změně volebního systému např. z poměrného na většinový? Problém je v tom, že něco jiného znamená většinový systém v zemích, kde platí po mnoho desetiletí či dokonce po pár staletí, a něco jiného je zavádět jej narychlo jako záplatu na nedostatky v politickém životě společnosti. V tomto druhém případě, pokud jde o snadnější prosazení silné společné politické vůle, bude např. většinový volební systém britského typu jen maskovat její nedostatek. A navíc, díky tomu, že chybí politický konsensus k jeho prosazení (zásadní změna volebního systému ve volbách do Poslanecké sněmovny si žádá změnu ústavy) je zcela ireálné ho prosadit. Jediná možnost pak je změnu očůrat způsobem, jako se to stalo v době opoziční smlouvy. Ústavní soud by na to nepřistoupil a obávám se, že ani prostá většina, potřebná k odhlasování nového volebního zákona v tomto směru by se v nové Poslanecké sněmovně nenašla.
Pokud česká politika zabředne do neplodných tahanic o volební zákon nebo pokud se komunistům podaří prosadit svou na oko smířlivou a všeobjímající představu o nové Národní frontě (v což příliš nevěřím), podstatně stoupne otrávenost české veřejnosti. Čistým řešením jsou nové volby. A pokud změna volebního zákona, pak (zde se asi kupodivu shodnu s komunisty) k původní polistopadové verzi.
Mladá fronta Dnes 5. června 2006
Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.
