Pondělí 30. června
Poslanec – utečenec Wolf obvinil Jiřího Paroubka, že ho v souvislosti s volbou prezidenta údajně vydíral údajnými nesrovnalostmi v tom, jak Wolfova firma využila jakési dotace: dáš-li hlas Klausovi, přásknu tě. Vida, a pak někdo zase údajně (tvrdí to redakce MfD) z prostředí Lidového domu Wolfa opravdu prásknul, poté co vzal nohy na ramena a opustil Paroubkův tábor (bližší specifikaci charakteru toho tábora, která vyplývá z toho, co se v něm v poslední době odehrává, nechám na čtenáři). Případu Wolf se týká naše dnešní glosa.

Premiér Topolánek se včera dopravil na finále ME v kopané (zase údajně, všechno se u nás děje údajně) vládním letounem. Právo to vzápětí vyčenichalo. Podle úřadu vlády šlo o „normální oficiální cestu schválenou vládou“. Každý se zeptá “proč“. Ať tak či onak, je zarážející, že ti lidé nejsou schopni si ani ten nejmenší požitek odpustit. Je to infantilní.

Parlamentní komise se začala zabývat otázkou „církevních restitucí“, jak píší v Právu (jde o majetkové vyrovnání s církvemi, které by umožnilo odluku církví od ateistického státu, a církvím permanentně nepřátelského bez ohledu na to, zda mu bude kralovat Klaus či Paroubek). Komise se teď bude tou záležitostí zabývat deset let (pokud bude ČR ještě deset let existovat), než zjistí, že se na ničem nedohodne. Možná ale, že do té doby se změní složení parlamentu a problém se vyřeší: restituovat se bude, jak je u nás zvykem a jak by to veřejnost podpořila, naopak stát z církevního majetku.

Ministr Langer hrozí zákazem Národní strany. Ale zatím ji nezakázal. Chápu, že to může být právní problém, tito extremisté jsou dost šikovní. Co ale vůbec nechápu, je fakt, že nelze zakázat, a to okamžitě, tu jejich Národní gardu. Asi to zatím není dvakrát moc lidí, ale z principu by nemělo být politickým stranám umožněno, aby si zřizovaly paravojenské organizace. A vůbec se nedivím komunistům, když se pozastavují nad řešením „Svaz mladých komunistů ne, Národní garda ano“. Správné řešení je: obojí ne.

Úterý 1. července
Audit majetku Jiřího Čunka, který si objednal ministr Schwarzenberg u americké firmy, je prý hotov. O jeho povaze se zatím vyjadřoval jen dobře informovaný nový ministrův osobní tiskový mluvčí Lubomír Zaorálek (do své funkce se, mám dojem, nominoval sám). Těžko si dovedu představit jiný výsledek, než, obrazně a podle přísloví, že se ministr Schwarzenberg nají a vláda buď zůstane celá nebo ne, podle toho jak se mu to bude hodit. K tématu se ještě vrátíme.

Ve stínu konfliktu mezi předsedou Paroubkem a ústeckým lídrem Foldynou na neveřejném zasedání Ústředního výkonného výboru sociálních demokratů zůstal střet mezi exposlancem a podsedickým starostou Kopeckým a místopředsedou Škromachem. Povaha sporu je velmi vykutálená, a proto jí věnujeme dnešní glosu.

Petr Uhl vybízí k razantnímu postupu proti novinářům a intelektuálům, kteří považují vládní reformy za příliš slabé. Poukazuje na Marii Antoinettu, která se prý před francouzskou revolucí ptala, proč lidé, kteří nemají na chleba, nejedí koláče (mám jakési podezření, že si ten výrok na ni vymyslili francouzští vynálezci politických procesů, Robespierre, Saint-Just ad., jimž se pan Uhl tak často, a tedy i zde, ve svých úvahách podobá) a vzápětí píše: „Posuzujme – vždy případ od případu – zda dnešní obhajoba reformy je pouze nevědomostí a neschopností vidět souvislosti, nebo zpupností.“ A zakládejme za tím účelem revoluční tribunály, doplňuji.

Soud prolomil Benešovy dekrety, naříkají zase v Mladé frontě Dnes. Přiznal totiž odškodnění původním majitelům firmy Léčiva, jejíž znárodňování začalo v roce 1945, ale skončilo až po komunistickém puči. Majitel se sice jmenoval Fragner, ale vzhledem k tomu, že měl nárok na odškodnění, mu byl majetek znárodněn nikoli podle dekretů na oholení našich odvěkých nepřátel, ale podle znárodňovacího dekretu, který se vztahoval na Čechy rodu slovanského a osoby s nimi se družící. Nejde tedy o prolomení dekretu, ale o jeho naplnění (nedostali odškodnění, na něž měli podle dekretu nárok).

A zřejmě aby udrželi vysoký tón, který nasadil Zelený Raoul a pokračoval v něm Karel Steigerwald, píší tamtéž o tom, jak šeredně se k nám zachovali Rakušané při ruské invazi v roce 1968. Byl jsem shodou okolností tou dobou zrovna v Rakousku (poprvé v životě, pak jsem měl zase na dvaadvacet let utrum), a přestože jsem se poměrně rychle vrátil, jevilo se mi to ve všednodenní praxi úplně jinak. Autor článku se odvolává na blíže neurčenou studii expertů. Výtka stíhá kancléře Klause, který byl v době invaze zrovna na dovolené (jak měl tušit, kdy to Rusové spustí?), rakouskou armádu, že nebyla dostatečně připravena na možný ruský vpád (Rusové moc dobře věděli, že si něco podobného nemohou dovolit, a naopak že si v případě ČSSR něco dovolit musí, jinak se jim sesype impérium; navíc rakouská armáda byla vzhledem k rakouské neutralitě v takovém stavu, že by nebyla schopna ruské invazi odolávat déle než jeden den). Prosakovaly prý zprávy, že se premiér hodlá stáhnout z Vídně, která je na dohled od československého území, a „uteče vládnout do Zell am See“. Jaképak uteče, bylo to jediná racionální možnost, Rusové by byli ve Vídni nejpozději za pět hodin, měl snad osedlat koně a vyjet s tasenou šavlí vstříc dvoutisícovce ruských tanků (Rakušané jich tehdy měli, pokud se dobře pamatuji, celých dvě stě). Že se ministr Waldheim nechoval nijak zvlášť statečně, je nesporné (jak se později ukázalo, Rusové ho měli v hrsti), ale já bych doporučil, abychom se soustředili na naše posery a zrádce počínaje Svobodou a konče Dubčekem. „Rakouští vědci se slávou oznámili jako nová i svá zjištění ohledně chování československých politiků při vyjednávání v Moskvě,“ píše dále pan Nídr. Jaká drzost vůči vítězům druhé světové války! Své československé politiky máme právo kritizovat jen my, a ne nějací bývalí kolaboranti s Hitlerem. Je pozoruhodné, že Mladá fronta Dnes dokáže být v poslední době ještě odpudivější čtení než Právo.

Středa 2. července
Předseda bezpečnostní komise ČSSD, poslanec Jeroným Tejc, předestřel včera novinářům plány strany na boj s korupcí. Mají být vypracovány „černé listiny firem“, jejichž zaměstnanci se „dopouštějí korupčního jednání“, a tyto firmy pak nebudou mít možnost získávat státní dotace a veřejné zakázky. Firma se na seznamu octne, i když se toho jednání dopustí pouze jednotlivec, který u ní pracuje. To je pěkný doklad chystané putinizace ČR pod taktovkou Jiřího Proubka a jeho zbrojnošů. O tom, co je korupce, budou rozhodovat on a pan Tejc. Pak se firmě řekne: toho ptáčka se musíte zbavit, jinak se rozlučte se státními dotacemi a veřejnými zakázkami. A dotyčný vyletí stejně spolehlivě jako za totáče, když mu napsali do posudku, že je nepřítel socialismu. Dnes bude stačit říci, že je nepřítel čestnosti. Normy čestnosti budou určovat Paroubek s Tejcem, v další etapě se pak zřídí ve všech soukromých firmách, které se předem nevzdají vyhlídek na státní zakázky, „protikorupční oddělení“. Kompetence těchto útvarů se bude zhruba krýt s kompetencemi kádrových oddělení za totáče. A bude zase po socialisticku.

Mluvčí sdružení Přátelé Miloše Zemana Grégr prohlásil, že jejich cílem není zlikvidovat Jiřího Paroubka, jak jim podsouvají někteří nepřející zlomyslníci (koho by něco takového mohlo napadnout!), nýbrž kultivovat českou politiku. Když Miloš Zeman mluví o potřebě kultivovat politiku, je to podobné, jako kdyby tchoř mluvil o potřebě provonět slepičí kurník.

Dobročinné spolky Pavly Topolánkové a Zuzany Paroubkové příliš nekvetou, chybí jim zřejmě přitažlivá síla jejich exmanželů. Navíc Jiří Paroubek si stěžuje, že s ním jeho manželka o svém dobročinném sdružení nechce vůbec mluvit. Není vyloučeno, že mu ta podivínka má dokonce něco za zlé.

Doporučuji pozornosti čtenářů článek Tomáše Munziho „Kdy skončí kšefty se zdravím“ z dnešní MfD. Je úlevné si přečíst v dnešní době pokryteckého hauzírování se službou lidu, národu, vlasti, lidstvu a nevím komu všemu, která z úst lidí jako dr. Rath zaznívá mimořádně přesvědčivě, větu “každý lékařský úkon obchodem vždy byl, je a bude“. Jsou opravdu jen dvě možnosti: buď solidní obchod, nebo vydírání a banditismus maskovaný frázemi o všeobecné rovnosti.

K posouzení perspektiv české energetiky byla před rokem a půl vládou ustavena tzv. Pačesova komise. Teď má zveřejnit první představy o rozvoji energetiky a zdá se, že narazí u zelených, protože má jiné názory než oni ve věci jaderné energetiky. To je zvláštní: využití jaderné energie je jedna z mála věcí, na nichž se zhruba shodnou ODS a ČSSD. Strana zelených je proti ve jménu jakýchsi utopických fantasmagorií. Pokud budou zelení dost zásadní, mohou ČSSD a ODS nakonec dostrkat k velké koalici.

ODS by na pravé straně potřebovala kvalitního rivala, píše v Lidových novinách Jaroslav Plesla. Rivala, sice ne moc kvalitního, ale docela nadějného, pokud jde o volební úspěchy za pár let, už asi má: Národní stranu. To, že se s ní chtěl kdysi Topolánek kontaktovat, nebyla až taková náhoda.

V dnešní glose se ještě jednou vracím k auditu, který si nechal pořídit ministr Schwarzenberg o domácím hospodaření vicepremiéra Čunka.

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.