Čtvrtek 26. června
Jakoby v návaznosti na výstražnou hodinovou odborovou stávku proběhla v PSP tři důležitá hlasování, v nichž měla opozice šanci ukázat svou sílu: novela zákona o důchodovém pojištění, novela upravující manipulační poplatky ve zdravotnických zařízeních a hlasování o programu mimořádné schůze, která měla být věnována umístění amerického radaru v Brdech. Ve všech třech případech si koalice prosadila své, i když dosti těsně a s jednou malou korekci, kterou do svého pozměňovacího návrhu propašovala poslankyně KDU-ČSL Šojdrová. Tématu se týká naše dnešní glosa.

Vedení poslaneckého klubu ČSSD obstálo v hlasování o důvěře, které předseda Hašek vyvolal v návaznosti na odchod poslance Wolfa. Důvěru vedení nedali jen dva poslanci, neví se, kteří, protože hlasování bylo tajné. Výsledek za normálních okolností přesvědčivý, za našich (tj. nenormálních) až tak ne, protože to vypadá, že v klubu číhají dva další adepti na ilegální překonání železné opony, tzv. utečenectví.

Podle agentury STEM podpořilo odborovou stávku 62% lidí (možná že by bylo lepší mluvit o tom, že 38% bylo vysloveně proti, ostatním to bylo, řekl bych na základě svých odhadů a pozorování, většinou fuk). Odborům prý důvěřuje 42% lidí (to by bylo v našich poměrech všeobecné nedůvěry poměrně dost). Tohle zjištění považuji však za velmi odborářsky optimistické.

Pokud jde o úterní stávku, místopředseda ČMKOS Zavadil prohlásil, že „jenom totální blb si může myslit, že to byla politická stávka“. Předpokládám, že po těchto mužných slovech se většina pochybovačů zastydí a řekne si, jako v té známé anekdotě, „oj, čort, ty ugavaril meňja“. Abychom nebyli za blby, shodněme se na formulaci, že to byla zcela nepolitická stávka proti vládní politice.

Alexandr Mitrofanov upozorňuje v Právu, že se vládní rétorika tváří v tvář odborářským protestům téměř dokonale kryje s reakcemi vyhasínajícího vedení KSČ v průběhu protestního roku 1989 a že situace odpovídá popisu té z šedesátých let, jak ji podávají „Dva tisíce slov“. Z toho víceméně vyplývá, že v optice pana Mitrofanova jde stejně jako v roce 1968 a 1989 i dnes opozici o změnu režimu. S tím bych celkem souhlasil.

Taktéž v Právu píše Petr Uhl o případu údajné spolupráce Lecha Walesy s polskou státní bezpečností. Zdůrazňuje, že spolupráce s StB byla „téměř vždy vynucená“. A jak by ne, každý dobře věděl, že něco takového se nedělá, dělat to dobrovolně mohl jen vyslovený úchyl. To, že byla spolupráce vynucená, nic nemění na tom, že se to nedělá. Proč pan Uhl stejně vášnivě neobhajuje ty, kteří spolupracovali s gestapem, to, co jim hrozilo v případě odmítnutí, bylo přece většinou daleko horší a tvrdší, než to, co hrozilo kolaborantům s StB. Aby mi bylo dobře rozuměno: neobhajuji konfidenty gestapa, ale nechápu, proč hájit jedny a nehájit druhé. Navíc: jistěže člověk, který se nějak zapletl s tajnou policií, z toho mohl vybřednout a pak udělat něco velmi užitečného (příklad: Imre Nagy), jen nechápu, proč by se kvůli tomu nesmělo o tom, že se zapletl, mluvit: přestává to zapletení snad kvůli tomu, že se o něm nebude mluvit, existovat?

Předseda ČMKOS Štěch se v MFD chlubí, že za výkon své funkce pobírá 23 tisíc čistého měsíčně. To nechápu. Proč nesmí být předseda největší odborové centrály za výkon své funkce slušně placen? Je to snad hanba? Navíc každý, kdo si to přečte, se bude obtížně bránit dojmu, že nás pan předseda tahá za nos.

Zatímco český prezident volá do světa, že Lisabonská smlouva nesmí po irském „ne“ nikdy platit, premiér Topolánek prohlásil v Berlíně, že ratifikační proces „prakticky pokračuje“. Pokud proces pokračuje, je otevřená možnost, že přece jen platit bude. Topolánek si bude muset své stanovisko s Klausem nějak vyjasnit, zatím se mu do toho, jak se zdá, moc nechce.

Jakýsi čtenář nazývá v Lidových novinách „rakouskou“ epizodu Zeleného Raoula, k níž se vyjadřuji v článku ze středy, „kameňákovskými“ vtipy. Problém je tedy v tom, že Rakušané na rozdíl od nás nemají smysl pro humor projevující se v kameňákovských vtipech. Totiž v kameňákovských vtipech na Rakušany. Kdyby nám Rakušané předložili pár podobně „kameňákovských vtipů“ na Čechy, skákali bychom vzteky tři metry do výšky. Rakušané si to totiž nesmějí dovolit, protože na rozdíl od nich jsme vítězi světové války. Řekl bych, že je to k zblití, ten český smysl pro humor.

Pátek 27. června
Podle policejní reformy nebudou smět městští strážníci od Nového roku měřit dodržování povolené rychlosti na městských komunikacích, aby si města příliš nenahrabala - bylo by to nemorální. Jedním z důvodů, pokud tomu rozumím, bylo ovšem i to, že městská policie není dost důvěryhodná instituce, a pokud nebude pod kuratelou Policie ČR, nedá se jí důvěřovat. A soukromým firmám už vůbec ne. Ostatně, komu se dnes u nás dá důvěřovat? Nejlepší by bylo, kdyby rychlost nesměl měřit nikdo. Další inovací je, že nehody, kde je škoda menší než 100 000 Kč, nemusí vyšetřit policie a záležitost si mezi sebou urovnají sami účastníci tak, že vyplní tzv. europrotokol. Považuji tohle zavedení účastnické samoobsluhy za skandální a k tématu se ještě vrátím. Komu proboha pak ještě chtějí pomáhat a koho chránit? Na českých silnicích zavládne od prvního ledna příštího roku státem tolerovaný gangsterismus. Jistě, ve Švýcarsku by to fungovalo, nebo možná dokonce funguje. Jenže u nás bohužel není Švýcarsko.

Podle průzkumu agentury STEM si 73% lidí myslí, že poslanec, který opustí svou stranu, by měl vrátit mandát. Já si to nemyslím z důvodů, které se, když mi zbyde čas, pokusím vysvětlit v komentáři. Podle téhož průzkumu vidí 40% lidí za odchodem Petra Wolfa z ČSSD politickou korupci, 34% nesouhlas s vedením ČSSD a 26% odchod považuje za poslancovo soukromé rozhodování. Nechci se pana Wolfa zastávat, jen upozornit, že ve skutečnosti vůbec nezáleží na tom, co si o jeho pohnutkách kdo myslí, ale jaké jeho pohnutky jsou. Protože většina těch, co si o tom myslí to či ono, o tom zároveň ví prd. Průzkumy tohoto typu považuji za zavádějící a nekorektní. Nevypovídají totiž nic podstatného o tom, o kom si lidé to či ono myslí, ale ve skutečnosti daleko víc o těch, co si to myslí.

Poslankyně Šojdrová vyhrožuje v Právu ministru Julínkovi: ať se jen opováží pozdržet platnost novely zákona o manipulačních poplatcích, kterou prosadila (a v níž podle ministrova názoru svévolně vypustila sankci pro zdravotnická zařízení, která poplatky odmítají vybírat), a uvidí. Musím říci, že svatouškové typu paní Šojdrové, Hovorky, Zubové, Jakubkové, Tlustého, Schwippela a Ranince jsou mi ještě odpornější než sociálně demokratičtí „utečenci“. Proč nemají aspoň tu slušnost, aby opustili koaliční řady a přidali se čestně a otevřeně k opozici?

V Mladé frontě Dnes se „rakouského“ dílu seriálu Zelenýá Raoul, který vyvolal dost velký rozruch v Rakousku a který mne dosti popudil, čemuž jsem taky dal veřejně průchod, zastává Karel Steigerwald. Jeho článku se týká moje dnešní glosa.

Prezident Klaus udělil milost pašerákovi heroinu Novotnému, který strávil devět let v thajském kriminále a další čtyři (po vydání do ČR) ve Valdicích. Podle thajského rozsudku tam měl zůstat ještě patnáct a půl roku. V tisku se objevují obavy, zda to nezpůsobí diplomatické problémy mezi ČR a Thajskem a zda to nebude mít vliv na osud eventuelních dalších českých pašeráků dopadených v té zemi. Možná jsou ty obavy zbytečné, hlavně kvůli tomu, že thajský rozsudek byl nelidsky přísný a to, co si oba dopadaní čeští pašeráci museli vytrpět, nepochybně odstraší jejich každého dalšího potenciálního následovatele z ČR.

Španělská parlamentní komise pro životní prostředí schválila rezoluci, jímž se lidoopům udělí zvláštní opičí práva, podobná lidským. To je neobyčejně pozoruhodná a zábavná iniciativa, která si zaslouží zvláštního komentáře.

Podle Mladé fronty Dnes objevili vědci u jiných hvězd v naší galaxii planety, které mohou být podobné Zemi. Závidím našim potomkům, třeba tam bude jednou možné emigrovat.

Sobota 28. června
Předsednictvo ČSSD včera přijalo volební řád pro přímou volbu předsedy strany. Přímá volba je způsob vstřícný k stávajícímu předsedovi strany, který se už zprotivil většině svých blízkých spolupracovníků, ale tato nechuť zatím nestačila dorazit do nižších pater strany. Paroubkovi by se v budoucnu mohl hodit. Předseda poslaneckého klubu se vyjádřil i k hlasování o důvěře vedení klubu. Ukázalo se, že kromě třech poslanců, kteří byli buď proti, nebo se zdrželi, bylo ještě osm nepřítomno (mj. poslanec Svoboda, který je znám svým pozitivním postojem k americkému radaru – zároveň se však vždycky zapřísahal, že v té věci bude hlasovat se stranou). Podle slov pana Haška není do čeho vkládat marné naděje.

Český národ se krutě provinil na panu Hekrdlovi: podle agentury Eurobarometr si proti loňsku o deset procent víc Čechů myslí, že si polepšili, a jsou spokojeni s přítomností i vyhlídkami do budoucna. Liší se tím od jiných, uvědomělejších Evropanů. Selhali i ve svém odporu k americkému radaru: ačkoli s jeho instalací jich nesouhlasí minimálně 60%, skoro nikdo z nich není ochoten demonstrovat a musí to svými bizarními akcemi nahrazovat pánové Tamáš a Bednář a obyvatelé stromů z Greenpeace, což je sice mediálně atraktivní, ale zároveň poněkud směšné. Lid si zjevně nezaslouží svého publicistu. Nechtěl by si publicista, abych obměnil známý výrok jemu ideově blízkého Berta Brechta, vybrat nějaký jiný?

Předseda poslaneckého klubu ČSSD Hašek poskytl dva vydatné rozhovory Právu a Mladé frontě Dnes, vyšly v jeden a týž den, což se u nás už stává jakýmsi nepsaným pravidlem. Je to pro čtenáře poněkud únavné, zvlášť když oba tetxy, jak je tomu v tomto případě, vynikají svou naprostou nezajímavostí. Pozoruhodné bylo snad jen to, že se Viliam Buchert musel úporně bránit Haškově snaze dělat naopak rozhovor s ním (nakonec to jakž takž uhrál). Rozhovor v MfD taky obsahuje aspoň několik perel. Například: „Komu to slouží, když se nějaký sociálnědemokratický poslanec odpojí od našeho programu a teď slouží pravicové vládě?“ Nebo: „Pokud chce pomoci straně, tak ať prezentuje názory, které jsou totožné s vedením strany.“ Jinak pan poslanec nepopírá, že se čelní socdem politici občas chovají jako dobytek (tedy přesněji řečeno „expresivně až agresivně“), ale je třeba, stejně jako v případě vyhnání sudetských Němců, rozlišovat příčinu a následek. Příčina je chování ODS, následek je chování ČSSD. Když se někdo chová jako prase, mohu, ba dokonce musím se i já chovat jako prase. Takže se během tohoto procesu budou všichni čím dál tím víc chovat jako prasata. Na panu Haškovi je třeba ocenit aspoň jeho relativní bezelstnost.

Ve středu proběhla v PSP legislativní smršť související s příchodem prázdnin. V ničem si nezadala s tou povětrnou, která pak v noci zavalila celou ČR. Legislativní smršť byla způsobena tím, že díky zuřivé studené válce mezi opozicí a koalicí se Sněmovna dostala k práci na zákonech, které nejsou zajímavé jako předmět divokých a zásadních sporů a kterých bývá vždycky nejvíc, až úplně nakonec. Odnese to kvalita přijímaných zákonů a reputace parlamentní demokracie u veřejnosti. A větší vinu na této situaci má teď nepochybně opozice.

Senátor Novotný obvinil jakéhosi senátora z ODS (neřekl kterého), že mu při prezidentské volbě sliboval úplatek za to, když dá hlas Klausovi. Protikorupční policie toto oznámení nyní odložila, neboť se nepodařilo prokázat, že došlo trestnému činu. Senátor se ohrazuje, že nebyl využit záznam stacionární kamery, pod níž mu dotyčný kolega úplatek nabídl. Hrad tvrdí, že tam žádné kamery nebyly. Pan Novotný má smůlu, ale zase ne tak velkou. Vypadá to, že si může kdykoli vymyslit a rozšířit na veřejnosti cokoli a nic mu za to nehrozí. Vida, jaká je u nás svoboda, aspoň pro některé.

Podle Luboše Palaty v dnešních LN je snaha přiblížit Rusko Evropě pro Evropu obrovskou šancí. Nevím, jak pro Evropu, pro nás rozhodně ne, pro Rusko asi ano, a čím větší šance je to pro Rusko, tím menší pro nás. Zkušenost našich minulých přibližovačů (Beneš a spol.) mluví za všechno.

Podle Miloše Čermáka tamtéž jsou intelektuálové hanebná verbež. Nebylo by náhodou třeba je poslat na nucené práce, aby přišli na lepší myšlenky? Pan Čermák píše o anketě svou amerických časopisů, v níž se vybírala stovka nejvlivnějších intelektuálů světa, a říká mj.: „Kdo je nejvlivnější intelektuál, zajímá i nadprůměrně vzdělaného Evropana nebo Američana jen jako kuriozita, kterou se lze dozvědět ráno z novin při mazání rohlíku máslem. Není to nic, čeho by se aktivně účastnili. Lidi žijící v takzvané západní civilizaci vzrušovalo slovo intelektuál naposledy v šedesátých letech. Dnes je zvláštním terminologickým dinosaurem.“ Uvažování pana Čermáka je mi (od počátku) dosti vzdálené. Normálního člověka nezajímá, jestli je někdo nejvlivnější, ale jestli má pravdu, nebo ne, jestli mu něco důležitého říká, nebo ne. V tom případě mu odpustí i ten ukrutný hřích, že je intelektuál.

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.